Seznam obc� okresu

Město Vítkov (německy Wigstadtl, polsky Witków) se nachází v okrese Opava, v kraji Moravskoslezském. Leží v terénu Vítkovských vrchů na úpatí Nízkého Jeseníku.

Ke dni 31. 12. 2008 zde žilo 6153 obyvatel.

Části města
Vítkov je obec s rozšířenou působností. Má celkem 7 místních částí: Jelenice, Klokočov, Lhotka, Nové Těchanovice, Podhradí, Prostřední Dvůr a Zálužné.

Historie
Město Vítkov bylo založeno spolu s hradem Vikštejnem patrně ve 2. pol. 13. století Vítkem z Kravař. První písemná zmínka je z roku 1301 na listině v Budišově nad Budišovkou ve věci soudní příslušnosti obce Dolejší Kunčice, aby "brala naučení v soudních sporech" u městského soudu ve Vítkově. Král Ludvík Jagellonský udělil Vítkovu v roce 1523 právo výročního trhu. Město včetně hradu Vikštejna a okolních obcí přecházelo do rukou různých majitelů, mezi nimiž vznikli převážně Bírkové z Násile, Planknarové z Kynšperka a Oderští z Lídeřova. V letech 1713 - 1714 dal tehdejší majitel vítkovského panství F.K. Wipplar z Ulschitz postavit barokní zámeček na Horní Vsi u Vítkova (později součást areálu nemocnice). V roce 1776 byl hrad Vikštejn opuštěn a záhy se přeměnil ve zříceninu.

V roce 1802 zakoupil vítkovské panství Emanuel Záviše z Osenic a v roce 1875 jej koupilo samotné město Vítkov. To však zde již existoval magistrát a město bylo součástí opavského okresu.

Roku 1891 byla vybudována železniční trať vedoucí z Budišova nad Budiškovkou přes Vítkov do Suchdola nad Odrou.

Na konci druhé světové války bylo město osvobozeno dne 4. května 1945. Při dělostřelbě byl poškozen farní kostel, ostatní škody nebyly příliš rozsáhlé. Až několik dní po příchodu Rudé armády vyhořela polovina náměstí a několik domů v přilehlých ulicích, včetně hasičské zbrojnice. Za oběť požáru padla i radnice, kde shořela prakticky veškerá registratura městského úřadu. Pachatelé nebyli zjištěni a pozadí tohoto činu oficiálně objasněno nebylo. Dochované přihlášky válečných škod naznačují, že Rusové často ničili vše, co nemohli pobrat. Bilance škod je tragická: 45 budov bylo zcela zničeno, 22 těžce poškozeno. Byly to vesměs budovy, kde byly soustředěny obchody a živnosti. V době od 31. března do 23. října 1946 byli odsunuti vítkovští občané německé národnosti, jednalo se celkem o 3395 osob. Město zabydlovali noví osídlenci.

3. července 1950 se zde narodil Jan Zajíc, jenž se v roce 25. února 1969 na protest proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy, upálil v průjezdu domu č.p. 39 na Václavském náměstí. Po Janu Zajícovi je pojmenováno vítkovské náměstí.

19. dubna 2009 byl v obci za použití několika zápalných lahví vypálen dům obydlený romskou rodinou. Při útoku bylo popáleno několik lidí včetně dvouleté holčičky, která utrpěla popáleniny na osmdesáti procentech těla.[2] V srpnu téhož roku obvinila policie čtyři členy organizace Autonomní nacionalisté z pokusu o vraždu.


Pamětihodnosti

Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie
Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie je jednolodní architektura v raně barokním stylu z počátku 17. století. Avšak podle nejstarších kronik je možné datovat základy hřbitovního kostela k osídlení Vítkova, tj. do poloviny 13.století (asi r.1268). První kostel byl dřevěný a několikrát vyhořel. Na jeho místě byl postaven kostel kamenný. Za vpádu Dánů asi v r.1625 byl vypleněn. Na jeho místě byl postaven kostel s funkcí tvrze, kde se při útoku nepřátel mohli obyvatelé Vítkova schovat. Pro tuto hypotézu svědčí okna v podobě střílen na východní straně kostela. Podle tradice bylo z věže tohoto kostela vidět na hradby hradu Vikštejna. Bohužel během 19. století jej opět dvakrát stihl požár (v roce 1830 a 1860). Po každém z nich však byl kostel znovu opraven. V osmdesátých letech 20.století farář František Pevný přestavěl interiér v duchu závěrů druhého vatikánského koncilu do dnešní podoby.


Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie
Druhý kostel ve Vítkově je postaven v novogotickém stylu. S pozemními pracemi bylo započato 27. září 1909 podle plánu architekta Václava Mattusche z Vejprt. Počátkem roku 1914 byla stavba kostela již dokončena, avšak první světová válka brzdila opatřování vnitřního zařízení, takže teprve 15. října 1918 mohl být chrám vysvěcen. Kostel je postaven ve tvaru kříže, což je typické pro starou i novou gotiku. Má jednu hlavní loï s vysoko žebrovanou klenbou, která je zhotovena z jutového materiálu máčeného v sádře a je zavěšena na železné nosníky upevněné u krovu. Vedle hlavní lodi jsou dvě boční, které jsou podstatně nižší, každá má boční oltář. Zvláštností je to, že kostel je stavěn z místního kamene, a to hlavně z toho, který se získal při kopání základů. Chrám je prostorný, světlý, příjemný, pojme 2 000 osob. Pro tyto přednosti je nazýván „vítkovskou katedrálou“. Pro okna byly zvoleny světlé tóny skel, které na rozdíl od staré gotiky vnitřek kostela zjasòují, takže zde není ta typická šerost a vznešené přítmí. Ve vstupním prostoru kostela je umístěna vzpomínková tabule vojáků padlých za 1. světové války (později byla doplněna také vzpomínka na padlé z 2. světové války). Na konci druhé světové války byl kostel poškozen dělostřeleckou palbou. Jeden granát urazil rameno kamenného kříže nad střechou, jiný rozbil okna, přičemž tlak vzduchu vyrazil mnoho tabulí malovaných oken. Chrám však byl opraven ze sbírek a státního příspěvku. 20. června 1946 se v opraveném kostele slavilo první Boží tělo a 28. září v den svátku národního světce sv. Václava byl tento chrám znovu vysvěcen, neboť byl znesvěcen ruskými vojáky, kteří zde měli ustájeny koně.

28.dubna 1994 byl farní kostel, socha sv. Marka a městský park prohlášeny za kulturní památku.


Další památky
Kamenný kříž, kvalitní kamenická práce, datovaná nápisem z roku 1827 u hřbitovního kostela
Socha sv. Marka u vchodu do farního kostela
Socha svatého Floriána u farní zahrady v ulici Hřbitovní
Pomník J. H. Pestalozziho u základní školy v Opavské ulici
Busta hudebního skladatele, básníka a rakouského ministerského rady Eduarda Schöna s pseudonymem E. S. Engelsberg (1825-1879) stojící v městském parku
Vodárna v místní části Podhradí
Boží muka u silnice k Čermné


Partnerská města
Praso, Itálie
Kalety, Polsko
Vrbové, Slovensko