proběhl

1. - 9. července 2005

statistika

Prodáno 142 506 vstupenek
Promítáno 242 celovečerních filmů (z toho mělo 16 filmů světovou, 27 mezinárodní a 7 evropskou premiéru) ze 60 zemí
Projekcí 517

Akreditovaných účastníků 12 112
Z toho:
- Festival Pass 8 473
- filmových tvůrců 361
- filmových profesionálů 968
- novinářů 569

hosté

Timur Bekmambetov, Rusko

Timur Bekmambetov Do Karlových Varů se vrací držitel Ceny za režii z roku 1994, Timur Bekmambetov. Ocenění získal spolu s Genadijem Kajumovem za film Pešavarský valčík (Pešavarskij vals, 1994). Na festival přiveze divácký hit srovnávaný s Matrixem Noční hlídka (Nočnoj dozor, 2004).
Gael García Bernal, Mexico

Gael García Bernal Doprovodí na festivalu snímek Motocyklové deníky (Diarios de motocicleta, 2004) režiséra Waltera Sallese)
Gael García Bernal dnes patří k největším talentům své generace. Začínal hereckou kariéru jako dítě, když vystupoval na jevišti v řadě inscenací se svými rodiči – Patricií Bernal a Josém Angelem Garcíou. Ve čtrnácti letech si poprvé stoupl před kameru v soap opeře EL ABUELO Y YO (1992). Pak získával zkušenosti ve školních a krátkých filmech, z nich jeden DE TRIPAS, CORAZÓN (1996) režiséra Antonia Urrutii byl nominován na studentského Oscara.
Od roku 1999 Bernal tři roky studoval herectví v Central School and Drama v Londýně a byl prvním Mexičanem, který byl přijat ke studiu v této prestižní škole. Proslavil se hned svou první rolí v celovečerním hraném filmu režiséra Alejandra Gonzálese Iñárritua AMORES PERROS - LÁSKA JE KURVA (Amores Perros, 2000). S tímto režisérem momentálně točí drama BABEL (2006), kde je jeho partnerkou Cate Blanchettová. O rok později natočil s režisérem Alfonsem Cuarónem jeden ze svých divácky nejúspěšnějších titulů, komediální roadmovie MEXICKÁ JÍZDA (Y tu mamá también, 2001). Mezi herecké hvězdy se etabloval titulní rolí v dramatu ZLOČIN PÁTERA AMARA (El Crimen del padre Amaro, 2002) a hlavní rolí ve snímku režiséra Pedra Almodóvara ŠPATNÁ VÝCHOVA (La Mala educación, 2004). Nedávno dokončil s režisérem Jamesem Marshem drama THE KING (2005), kde ztvárnil hlavní roli a v těchto dnech natáčí s režisérem Carlosem Cuarónem komediální drama TOTO. Dvakrát ve své kariéře ztělesnil postavu revolucionáře Che Guevary – poprvé v mini seriálu FIDEL (2002) a podruhé ve filmu MOTOCYKLOVÉ DENÍKY (Diarios de motocicleta, 2004), který je uváděn v rámci MFF Karlovy Vary.
Nataša Burger, Slovinsko

Nataša Burger doprovodí uvedení slovinského soutěžního filmu LADÌNÍ (Tuning).
Slovinskou herečku Natašu Burger znají čeští diváci především díky filmu Jana Hřebejka HOREM PÁDEM (2004), kde byla partnerkou Jiřího Macháčka. V Česku studovala čtyři roky na Konzervatoři Jaroslava Ježka a jejím pedagogem byl Jaroslav Dušek. Na DAMU pracovala dva roky na katedře herectví u prof. Ivana Vyskočila. V současné době účinkuje právě s Jaroslavem Duškem v pražském Divadle Na Jezerce ve hře Manželské vraždění. V Lublani má vlastní herecké studio, píše texty, režíruje, učí autorské herectví. Vloni získala slovinskou filmovou cenu Vesna za nejlepší ženský herecký výkon.
Pavel Čuchraj, Rusko

Pavel Čuchraj Ruský režisér PAVEL ČUCHRAJ se proslavil především díky filmu Zloděj (Vor, 1997), který byl mimo jiné nominován na Oscara a Zlatý globus pro nejlepší zahraniční film a usiloval o Evropskou filmovou cenu za rok 1997. Čuchraj uvede svůj poslední film ØIDIČ PRO VÌRU (Voditěl dlja Very, 2004).
Jeremy Davies, USA

Jeremy Davies Představí na festivalu film Larse von Triera MANDERLAY
Vystudoval herectví na akademii dramatického umění v Pasadeně, jako řada herců se začal objevovat v televizních seriálech, mezi jinými v sérii Báječná léta a Melrose Place. Na plátně zaujal rolí ve snímku SPANKING THE MONKEY (Leštit si kopí, 1994), objevil se řadě nezávislých filmů, získal příležitosti ve filmech NELL (1994) či TWISTER (1996). Ve válečném dramatu Stevena Spielberga ZACHRAÒTE VOJÍNA RYANA (Saving Private Ryan, 1998) si zahrál umělecky založeného desátníka, velkou příležitost mu přinesla role retardovaného mladíka z filmu Wima Wenderse THE MILLION DOLLAR HOTEL (1999), viděli jsme ho v komorním dramatu VILA NA KOPCI (Up at the Villa, 1999) nebo hororu DRAVCI (The Ravenous,1999). V jeho filmografii se objevuje řada titulů, oceněných kritikou i festivalovými porotami jako například SEKRETÁØKA (Secretary, 2001), CQ(2001), SOLARIS (2002) Stevena Soderbergha či DOGVILLE (2003), v němž poprvé spolupracoval s Larsem von Trierem.
Matt Dillon, USA

Matt Dillon Doprovodí uvedení filmu režiséra Benta Hamera FAKTÓTUM (Factotum)
Herecké profesi se věnuje již více než dvě desítky let. Už na základní škole jej objevili hledači talentů, a tak se často objevoval v rolích mladých rebelů. Z toho období jsou asi nejvýznamnější úlohy ve filmech F. F. Coppoly THE OUTSIDERS (1983) a DRAVÉ RYBY (Rumble Fish,1983). V roce 1990 získal cenu Independent Spirit Award za roli v psychologickém dramatu NARKOMANI (Drugstore Cowboy,1989) režiséra Guse Van Santa, který byl hostem MFF Karlovy Vary v roce 2003. Popularitu mu přinesla úloha v romanci o mladých SINGLES (1992), podruhé natáčel s Van Santem, tentokrát černou komedii ZEMØÍT PRO… (To Die For, 1995), úspěšně se zhostil i komediálních rolí ve filmech SVATBA NARUBY (In & Out, 1998) a NÌCO NA TÉ MARY JE (There´s Something About Mary, 1998) nebo ZAČALO TO JEDNÉ ŽHAVÉ NOCI (One Night at McCool´s, 2001). Brzy jej uvidíme v kinech v komedii MÙJ AUÁK BROUK (Herbie: Fully Loaded, 2005).
V roce 1997 režíroval epizodu televizního seriálu Oz. Jeho celovečerním režijním a scenáristickým debutem je snímek MÌSTO DUCHÙ (City of Ghosts, 2002), v němž si i zahrál.
Atom Egoyan, Kanada

Atom Egoyan Atom Egoyan představí na 40. MFF v Karlových Varech film KDE JE PRAVDA (Where the Truth Lies), uvedený v letošní soutěži MFF v Cannes.
Kanadský scenárista a režisér arménského původu se narodil v Káhiře. Po emigraci rodiny do Kanady vystudoval v Torontu mezinárodní vztahy, ale po skončení univerzity se okamžitě začal věnovat filmu a divadlu. Brzy se prosadil jako jedna z nejoriginálnějších osobností světového filmu. Po řadě krátkých filmů debutoval v roce 1984 filmem NEXT OF KIN (Příbuzný). Svůj druhý film FAMILY VEAWING (Rodinný pohled, 1987) označuje za „příběh ztracené a znovunalezené identity, odehrávající se v domově důchodců a společnosti, provozující sex po telefonu“. Prvním Egoyanovým snímkem, který byl uveden do české distribuce, bylo psychologické drama EXOTICA (1994) oceněné Cenou FIPRESCI na MFF v Cannes. I další snímky sbíraly úspěchy na mezinárodní fóru. Film THE SWEET HEREAFTER (Světlé zítřky, 1997) získal Velkou cenu poroty na MFF v Cannes 1997 a nominaci na Oscara za scénář podle předlohy a režii. Film byl uveden na MFF KV, stejně jako vysoce ceněné drama ARARAT (2002) s Christopherem Plummerem a Charlesem Aznavourem..
Jeho žena ARSINÉE KHANJIAN, která spolupracovala na všech Egoyanových snímcích a která patří k předním kanadským herečkám, rovněž bude hostem karlovarského festivalu. Na MFF v Karlových Varech se představí v Egoyanově filmu Where the Truth Lies, ale také v titulní roli filmu kanadské režisérky a členky poroty Ruby Naddy Sabah.
L.Q. Jones, USA

L.Q. Jones bude hostem MFF Karlovy Vary u příležitosti uvedení přehlídky Pocta Samu Peckinpahovi.
Narodil se v Texasu jako Justus McQueen, ale později přijal jméno postavy, kterou ztvárnil ve svém prvním filmu BATTLE CRY (1955) – L.Q. Jones. Zpočátku vytvářel menší role, převážně ve válečných filmech. Od šedesátých let se jeho tvář objevila v řadě titulů westernového žánru. Důležitým bodem jeho herecké kariéry byl rok 1962, kdy se setkal s režisérem Samem Peckinpahem, s nímž natočil celkem pět filmů. V přehlídce Pocta Samu Peckinpahovi uvidíme Jonese ve filmech DIVOKÁ BANDA – režisérská verze (Wild Bunch – The Original Director´s Cut, 1969), v dobrodružném snímku z občanské války MAJOR DUNDEE: rozšířená verze (Major Dundee: The Extended Version, 1965) a PAT GARRETT A BILLY KID (Pat Garrett and Billy the Kid, 1973) V českých kinech jsme jej v posledních letech viděli v menších rolích filmů CASINO (1995), NA OSTØÍ NOŽE (The Edge, 1997), PATRIOT (1998), ZORRO: TAJEMNÁ TVÁØ (The Mask of Zorro, 1998).
Jiří Krejčík, Česká rep.

Jiří Krejčík Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světovému filmu převezme rovněž legenda domácí filmové tvorby, režisér JIØÍ KREJČÍK.
Jiří Krejčík je spojen s českou filmovou tvorbou již více než šedesát let. Začínal jako režisér krátkých filmů, v roce 1947 debutoval v celovečerním hraném filmu prvotinou na motivy povídek Jana Nerudy Týden v tichém domě. Již od počátku své tvůrčí kariéry, v době, kdy byl český film pod silným politickým tlakem, si snažil uchovat svébytný vyjadřovací styl, což přinášelo časté neshody s oficiálním vedením československého filmu. V roce 1958 natočil adaptaci Čapkovy povídky O věcech nadpřirozených, za niž získal v roce 1959 2. cenu na MFF v Locarnu. Jedním z vrcholů režisérovy tvorby byl v roce 1960 přepis Drdovy povídky Vyšší princip. Film získal např. cenu FIPRESCI na MFF v Locarnu nebo Medaili prezidenta pro herce Františka Smolíka na MFF v Benátkách.
V roce 1967 měla premiéru Krejčíkova břitká komedie Svatba jako řemen a rovněž bláznivá komedie jedné noci Penzion pro svobodné pány. Po několikaleté odmlce v průběhu první normalizační dekády vznikl netradiční životopisný příběh o vynikající české operní pěvkyni Emě Destinnové Božská Ema. Jiřímu Krejčíkovi byla v období totality tvůrčí práce neustále znemožňována, v roce 1984 mohl natočit trpkou veselohru Prodavač humoru, ojedinělé příležitosti dostával v televizi, působil jako divadelní režisér. Jakkoliv o Jiřím Krejčíkovi koluje řada historek pro jeho nonkonformní režijní metody, bude vždy patřit mezi mimořádné a svébytné osobnosti domácí kinematografie.
Ali MacGraw, USA

Ali MacGraw Členkou poroty bude známá americká herečka Ali MacGrawová. Herečka se rovněž zúčastní mimořádného setkání, věnovaného životu a tvorbě režiséra Sama Peckinpaha.
Herečka, kterou proslavil především legendární snímek Love Story, se k filmové kariéře dostala spíše náhodně. Studovala dějiny umění, jazyky a literaturu na Wellesley College a později začala pracovat jako asistentka v časopise o životním stylu Harper´s Bazaar. Po té byla šest let stylistkou newyorkského fotografa Melvina Sokolovskiho. Její herecká sláva započala s rolí v adaptaci povídky Philipa Rotha GOODBYE COLUMBUS (1969). V té době však již byla úspěšnou modelkou, jejíž tvář zdobila přední ženské magazíny. Díky úspěchu filmu i kladnému přijetí kritiky dostávala další nabídky. Film LOVE STORY (1970) z ní učinil hvězdu, vynesl jí Zlatý globus i nominaci na Oscara. Trio úspěšných titulů zkompletovala filmem Sama Peckinpaha ÚTÌK (The Getaway, 1972) po boku Steva McQueena, který se stal jejím třetím manželem. Po přestávce, kterou věnovala výchově syna, se na plátna vrátila v Peckinpahově filmu KONVOJ (Convoy, 1978). V 80. letech hostovala v populárním seriálu Dynastie. Její knižní autobiografie nazvaná Moving Pictures se stala bestsellerem, úspěšné byly i její instruktážní videokazety jógy. V současné době se věnuje práci a podpoře humanitárních a sociálních projektů. Její syn Josh Evans (z manželství s producentem Bobem Evansem) je rovněž hercem.
Michael Madsen, USA

Michael Madsen Doprovodí uvedení filmu Sin City – město hříchu režisérů Franka Millera a Roberta Rodrigueze
Michael Madsen je svým vzhledem „zlého chlapíka“ předurčen k rolím padouchů všech formátů, kterých si během své čtvrtstoleté kariéry zahrál opravdu víc než dost. Jeho filmografie čítá přes sto titulů.
Hereckou kariéru začínal na jevišti Chicago´s Steppenwolf Theatre, kde působil s Johnem Malkovichem. Před kamerou začínal v malých rolích ve filmech VÁLEČNÉ HRY (War Games, 1983), O ZÁVOD S MÌSÍCEM (Racing with the Moon,1984) nebo PØIROZENÝ TALENT (The Natural,1984). Pozornost na sebe upoutal postavou šíleného zabijáka v thrilleru ZABIJ MÌ ZNOVU (Kill Me Again,1989) a coby přítel Susan Sarandonové v dramatu THELMA & LOUISE (Thelma and Louise, 1991). Přelomovým titulem jeho kariéry byl Tarantinův hit GAUNEØI (Reservoir Dogs, 1992), kde ztvárnil postavu sadistického zloděje. S Tarantinem spolupracoval Madsen ještě o deset let později na dvoudílném hitu KILL BILL (2003 – 2004), v němž si zahrál postavu chladnokrevného ïábelského Budda. Občas herec překvapil diváky i kladnou rolí, jako byl otec malého hrdiny v obou dílech rodinného hitu ZACHRAÒTE WILLYHO! (Free Willy, 1993 a 1995). Vzápětí se však opět vrátil do světa filmového zločinu jako bankovní lupič Travis v remaku úspěšného snímku Sama Peckinpaha ÚTÌK DO MEXIKA (The Getaway, 1994). V kinech jsme se s Michaelem Madsenem mohli setkat ještě třeba ve filmech THE DOORS (1991), WYATT EARP (1994), MUTANT (Species, 1995), KRYCÍ JMÉNO DONNIE BRASCO (Donnie Brasco, 1997) a nejnověji se v SIN CITY – MÌSTO HØÍCHU (2005).
Michael Madsen je bratrem herečky Virginie Madsenové a filmovou image záporáka si vylepšuje psaním poezie – vydal už několik básnických sbírek.
Marta Mészaros, Maïarsko

Marta Mészaros Ikonou evropské režie je Maïarka MARTA MÉSZAROSOVÁ, která doprovodí soutěžní film NEPOHØBENÝ MUŽ (A temetetlen halott, 2004). Je držitelkou Zlatého i Stříbrného medvěda z Berlinale, v Cannes získala Velkou cenu poroty, její filmy ocenily festivaly v Benátkách i San Sebastianu.
Radu Mihaileanu, Rumunsko

Radu Mihaileanu Režisér RADU MIHAILEANU získal řadu mezinárodních cen za snímek Train de vie (1998) – mimo jiné cenu publika na festivalu Sundance, cenu FIPRESCI na MFF v Benátkách či Donatellova Davida pro nejlepší zahraniční film. V Karlových Varech představí film JDI, ŽIJ A NÌKÝM SE STAÒ (Va, vis et deviens, 2004).
Yolande Moreau, Francie

Yolande Moreau Svůj režijní debut KDYŽ MOØE STOUPÁ představí na festivalu YOLANDE MOREAUOVÁ. Jako herečku jsme ji mohli vidět ve filmu AMÉLIE Z MONTMARTRU (Le fabuleux destin d´Amélie Poulain, 2000), kde hrála stárnoucí Madeleine, čekající na manžela, který ji kdysi opustil. Za film Když moře stoupá (Quand la mer monte, 2005) získala dva Césary.
Alexander Payne, USA

Alexander Payne Největší hvězdou letošního Fóra nezávislých by měl být Alexander Payne, filmař, jenž si dokázal zachovat nezávislost i v hollywoodských studiích. Držitel Oskara za scénář snímku Bokovka (Sideways, 2004) by měl v Karlových Varech osobně uvést také své starší snímky.
Alexander Payne natáčí amatérské snímky již od dětství. Jako režisér se prosadil na nezávislé scéně. Jeho prvotinou byl snímek o těhotné narkomance Feťačka (Citizen Ruth, 1996) se skvělým výkonem Laury Dernové. Zaujal především svým druhým filmem, brilantní středoškolskou Kdo z koho (Ellection, 1999) o pozadí školních voleb s Reese Witherspoonovou a Matthewem Broderickem. U všech těchto filmů je nejen režisérem, ale i spoluautorem scénáře. To platí i o tragikomedii O Schmidtovi (About Schmidt, 2002) podle románu Louise Begleyho s Jackem Nicholsonem v roli nerudného důchodce, který se těžce vyrovnává s životními změnami. Nicholson získal za výkon v tomto filmu Zlatý globus a nominaci na Oscara, Alexander Payne nominaci na Zlatý Globus za režii a společně se stálým spolupracovníkem Jimem Taylorem např. Cenu Asociace losangeleských kritiků nebo nominaci na Zlatý Globus za scénář. Hitem druhé poloviny loňského roku a jasně nejúspěšnějším Payneovým filmem se stala romance o víně a vztazích Bokovka. Kromě Oscara za nejlepší adaptovaný scénář, získal Payne i nominaci na Oscara za režii a řadu dalších ocenění.
Michael Pitt, USA

Michael Pitt Doprovodí festivalové uvedení filmu Guse Van Santa POSLEDNÍ DNY (Last Days)
V současné době bývá označován za jeden z nejvýraznějších mladých hereckých talentů se slibnou budoucností. Když se přistěhoval do New Yorku, vydělával si jako messenger a studoval herectví. První roličku získal ve filmu KLUB 54 (54, 1998). K popularitě mu pomohl seriál pro mladé DAWSONÙV SVÌT (Dawson´s Creek). V roce 2000 si zahrál ve filmu Guse Van Santa OSUDOVÉ SETKÁNÍ (Finding Forrester), výraznější příležitostí však byla úloha v kriminálním snímku VZOREC PRO VRAŽDU (Murder by Numbers, 2002), kde hraje jednoho z mladíků, kteří se rozhodnou provést dokonalý zločin. Vzápětí vytvořil hlavní roli ve filmu Bernarda Bertolucciho SNÍLCI (Dreamers, 2003) a objevil se například v psychothrilleru M. Nighta Shyamalana VESNICE (The Village, 2004). Věnuje se také hudbě, hraje na kytaru a zpívá v kapele Pagoda.
Sarah Polley, Kanada

Sarah Polley Doprovodí uvedení nového filmu režiséra Wima Wenderse NECHOÏ KLEPAT NA DVEØE (Don´t Come Knocking).
Šestadvacetiletá kanadská herečka získala vztah k této profesi již v dětství – oba rodiče byli herci a Sarah dostala první příležitosti již ve čtyřech letech. Prosadila se v televizních seriálech, které ji vynesly do první herecké kategorie již ve čtrnácti letech. Dvakrát byla za své výkony vyznamenána kanadskou televizní cenou Gemini. Ještě jí nebylo ani deset let a zahrála si ve filmu Terryho Gilliama DOBRODRUŽSTVÍ BARONA PRÁŠILA (The Adventures of Baron Munchausen, 1988). Její filmografie stojí především ve znamení spolupráce s tvůrci nezávislého ducha, při výběru nabídek dávala přednost nízkorozpočtovým snímkům před hollywoodskou tvorbou středního proudu. Se známým kanadským režisérem, hostem letošního ročníku MFF KV, Atomem Egoyanem spolupracovala na filmech EXOTICA (1994) a SVÌTLÉ ZÍTØKY (The Sweet Hereafter,1997). Vidět jsme ji mohli rovněž ve filmech GO (1999), eXistenZ (1999), nebo VÁHA VODY (The Weight of Water, 2000). Svou pravděpodobně nejvýraznější úlohu vytvořila ve španělsko-kanadském filmu režisérky Isabel Coixetové MÙJ ŽIVOT BEZE MNE (My Life Without Me, 2002), uvedeném před dvěma lety na MFF Karlovy Vary. Za roli mladé ženy, která se vyrovnává se smrtí, získala kanadskou výroční cenu Genie. Stejně cílevědomě, jako si vybírá role, pokračuje v úsilí pracovat na kvalitních filmech. Je absolventkou režisérského programu Kanadského filmového centra, sama natáčí a produkuje krátké filmy. Sarah Polley se velmi výrazně angažuje i v politickém a veřejném životě.
Robert Redford, USA

Robert Redford Jubilejní 40. ročník MFF Karlovy Vary 2005 uvítá na slavnostním zahájení světovou filmovou osobnost první velikosti, amerického herce, režiséra a producenta ROBERTA REDFORDA. Umělec, který se jako herec či tvůrce podílel na řadě filmů řazených dnes do zlatého fondu světové kinematografie, převezme v rámci slavnostního zahájení MFF Karlovy Vary 2005 Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světovému filmu. Při příležitosti návštěvy Roberta Redforda bude na festivalu uvedena pětice filmů, na kterých se podílel jako herec či režisér. 40. ročník MFF Karlovy Vary bude slavnostně zahájen snímkem režiséra George Roye Hilla Butch Cassidy a Sundance Kid z roku 1969.
Dnes sedmašedesátiletý Robert Redford se hereckému povolání začal věnovat počátkem 60. let. Na plátně na sebe upozornil v roce 1966 rolí uprchlého trestance ve filmu režiséra Arthura Penna Štvanice. Skutečným zlomem v jeho kariéře se stalo období, kdy společně s Paulem Newmanem a režisérem Georgem Roy Hillem natočili legendární snímky Butch Cassidy a Sundance Kid a Podraz. V sedmdesátých letech vytvořil role v řadě snímků s širším politickým a společenským přesahem jako Kandidát, Tři dny Kondora a především drama Všichni prezidentovi muži, zpracovávající odhalení aféry Watergate.
Počátkem osmdesátých let se začal věnovat filmové režii a hned jeho režijní debut mu přinesl prestižní akademické ocenění, když získal Oscara za režii filmu Obyčejní lidé. Jako režisér má dosud na svém kontě šest filmů – mezi nimi například romantické drama Teče tudy řeka. Velká část života Roberta Redforda je svázána s projektem Sundance Institute, založeným v roce 1981. Rozsáhlou činnost Roberta Redforda jako herce, režiséra, producenta, zakladatele Sundance a inspirátora filmařů ocenila Americká filmová akademie v roce 2002 udělením čestného Oscara.
Více informací o Robertu Redfordovi naleznete v tiskové zprávě.
Raoul Ruiz, Chile

Raoul Ruiz Na MFF v Karlových Varech představí Raoul Ruiz soutěžní film ZTRACENÉ PANSTVÍ (Le domaine perdu).
Chilský režisér patří k nejplodnějším latinskoamerickým tvůrcům. Vystudoval nejprve teologii a práva a posléze filmovou fakultu v argentinském Santa Fé. V rozmezí let 1956 – 62 napsal kolem stovky divadelních her. Následovala neméně obsáhlá filmařská kariéra. Začínal jako scenárista v chilské a mexické televizi. V roce 1969 debutoval filmem LOS TRES TRISTES TIGRES (Tři smutní tygři), za nějž získal Velkou cenu na MFF v Locarnu 1969. Díky své levicové orientaci se stal podporovatelem S. Allendeho, působil jako poradce v tehdejší vládě. Po Pinochetově převratu musel odejít do exilu, pobýval a tvořil v Evropě, především ve Francii. Během své kariéry natočil přes 50 celovečerních filmů, 10 středometrážních snímků a přes 40 filmů krátkých. Tvorba Raoula Ruize se vyznačuje tématickou i žánrovou rozmanitostí, do své tvorby promítá imaginativní způsoby vyjadřování a poetiku tak typickou pro latinskoamerickou tvorbu. Z jeho rozsáhlého díla byly v české distribuci uvedeny filmy TØI ŽIVOTY A JEN JEDNA SMRT (Trois vies et une seule mort, 1995) s Marcellem Mastroiannim v několikanásobné hlavní úloze a přepis Proustova románu ČAS ZNOVU NALEZENÝ (1999). Na videu byl též uveden kriminální thriller NÁJEMNÝ VRAH (Shattered Image,1997), představující zcela opačnou odnož práce režiséra, který podle vlastních slov nečiní rozdílu mezi takzvaným vysokým uměním a komerční tvorbou. Filmy Raoula Ruize často soutěží na prestižních festivalech, v Cannes i Benátkách, snímek GÉNEALOGIE D´UN CRIME (Genealogie jednoho zločinu, 1997) získal na MFF v Berlíně 1997 Stříbrného medvěda.
Walter Salles, Brazílie

Walter Salles Walter Salles doprovodí uvedení úspěšného filmu MOTOCYKLOVÉ DENÍKY.
Rodák z Rio de Janeira, přestože je původně dokumentarista, dosáhl mimořádného úspěchu svými hranými filmy, především psychologickým snímkem s prvky road movie Hlavní nádraží. S hranou tvorbou se začal prosazovat v devadesátých letech, kdy debutoval filmem A GRANDE ARTE (Velké umění, 1991) o americkém fotografovi, který podnikne v Riu detektivní pátrání. V roce 1998 natočil vysoce ceněný lyrický příběh podivuhodného přátelství stárnoucí ženy a malého chlapce HLAVNÍ NÁDRAŽÍ (Central do Brasil). Tento snímek mu vynesl řadu prestižních ocenění: Zlatého medvěda na 48. MFF v Berlíně, Zlatý globus pro nejlepší zahraniční film, nominaci na Oscara pro nejlepší zahraniční film a dále nominaci na Oscara pro nejlepší herečku, kterou získala Fernanda Montenegro. Jako spoluproducent je podepsán pod úspěšným kriminálním dramatem z předměstí Rio de Janeira Město bohů (Cidade de Deus, 2003). V loňském roce na MFF v Cannes uváděn snímek MOTOCYKLOVÉ DENÍKY (Diarios de motocicleta, 2004) podle životního příběhu mladého Ernersta „Che“ Guevary. Snímek získal Oscara za nejlepší původní píseň a byl také nominován v kategorii nejlepší scénář podle předlohy. Mezi dalšími cenami jmenujme např. britské ocenění BAFTA pro nejlepší neanglicky mluvený snímek nebo nominaci na Zlatý globus ve stejné kategorii. Poslední Sallesův dokončený film, psychologický thriller TEMNÉ VODY (Dark Water, 2005), remake filmu vyhlášeného japonského tvůrce hororů Hidea Nakaty, bude do našich kin uveden v září.
Sharon Stone, USA

Sharon Stone Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světovému filmu převezme na 40. MFF Karlovy Vary rovněž americká herečka SHARON STONEOVÁ.
Během studií dějin umění a literatury na vysoké škole se účastnila řady soutěží krásy a byla zvolena Miss Pensylvánie. Kariéru zahájila jako modelka, objevovala se na titulech prestižních časopisů jako Elle nebo Vogue.
Filmovou kariéru zahájila roličkou ve filmu Woodyho Allena VZPOMÍNKY NA HVÌZDNÝ PRACH (Stardust Memories, 1980). Přesto však byla zpočátku obsazována především do úloh v akčních filmech. Z těchto titulů měl pro její další kariéru největší význam snímek TOTAL RECALL (1990), kde hrála po boku Arnolda Schwarzeneggera. Přelomovou se však stala postava výstřední spisovatelky Catherine Tramellové z erotického thrilleru ZÁKLADNÍ INSTINKT (Basic Instinct, 1992). Úloha, kterou odmítla řada jejích hereckých kolegyň, z ní učinila superstar a vynesla jí první nominaci na Zlatý globus. Logicky musely následovat nabídky na role podobných osudových žen, které často skrývají tíživé tajemství minulosti. Takové byly postavy z filmů NÌKDO SE DÍVÁ (Sliver, 1993) nebo SPECIALISTA (The Specialist, 1994), v dramatu KØIŽOVATKA (Intersection, 1993) si naopak zahrála roli podváděné manželky. V roce 1995 produkovala western RYCHLEJŠÍ NEŽ SMRT (The Quick and the Dead), do nějž si prosadila jako herecké partnery tehdy vycházející hvězdy Leonarda DiCapria a Russella Crowea. Velkou hereckou příležitost a následně i prestižní ocenění – Zlatý globus a nominaci na Oscara jí přinesl film Martina Scorseseho CASINO (1995). Odklon od stereotypu femme fatale představuje i role vražedkyně odsouzené na smrt v dramatu POSLEDNÍ TANEC (Last Dance, 1995) a role výzkumnice v adaptaci románu Michela Crichtona KOULE (Sphere, 1998). Herecké kvality dokázala v roli matky postiženého chlapce v psychologickém příběhu o síle přátelství MAX A KEVIN (The Mighty, 1998). Komediální polohu si vyzkoušela ve veselohře Alberta Brookse MÚZA (The Muse, 1999). Oba filmy jí opět vynesly nominace na Zlatý globus. Role žen, které dostávají muže do potíží, však zcela neopustila, o čemž svědčí třeba snímky MILIONÁØ (Simpatico, 1999) nebo krimikomedie PÌKNÁ MRCHA (Beautiful Joe, 2000). Po adopci syna Roana (během manželství s novinářem Philem Bronsteinem) na nějaký čas omezila účinkování ve filmech a věnovala se jeho výchově. Zatím posledním dokončeným snímkem Sharon Stoneové je film Jima Jarmusche Broken Flowers (2005), vyznamenaný na MFF v Cannes Velkou cenou poroty. V současné době natáčí dlouho očekávané pokračování hitu Základní instinkt a nedávno adoptovala další dítě.
Liv Ullmannová, Norsko

Liv Ullmannová Liv Ullmannová, jedna z největších hvězd evropského filmu, přijede začátkem července do Karlových Varů, aby na jubilejním 40. Mezinárodním filmovém festivalu převzala Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světovému filmu. Tuto poctu převzaly v posledních deseti letech mimo jiné tak význačné osobnosti filmového světa jako John Boorman, Michael Douglas, Miloš Forman, Morgan Freeman, Harvey Keitel, Ben Kingsley, Miroslav Ondříček, Gregory Peck, Roman Polanski, Carlos Saura a Franco Zeffirelli.
Na její počest budou na festivalu uvedeny tři filmy: dokumentární portrét Liv Ullmannová – Scény ze života (r. Edvard Hambro) s komentářem Woodyho Allena, dále pak jeden z nejúspěšnějších norských filmů An-Magritt, v němž pod vedením režiséra Arneho Skouena vytvořila v roce 1969 roli dívky, která musí bojovat za svá práva v archaické společnosti 17. století, a konečně přepis románové trilogie Kristina Vavřincová (Kristin Lavransdatter, 1995), za niž její autorka Sigrid Undsetová byla v roce 1928 odměněna Nobelovou cenou za literaturu. Příběh, situovaný do středověku a charakteristický využitím romantické krásy norské přírody, realizovala Liv Ullmannová v roce 1995 a její film se těšil stejnému zájmu veřejnosti jako kdysi předloha. Oba hrané filmy budou zařazeny do přehlídky „Příroda a krajina v norském filmu“. Více informací o Liv Ullmann naleznete v tiskové zprávě.
Thomas Vinterberg, Dánsko

Thomas Vinterberg Na MFF KV doprovodí uvedení snímku DRAHÁ WENDY (Dear Wendy, 2005), který natočil podle scénáře Larse von Triera.
Narodil se v Kodani a zde také vystudoval Dánskou filmovou školu. Jeho absolventský snímek SIDSTE OMGANG (Poslední kolo, 1983) byl nominován na studentského Oscara. Jeho celovečerním debutem je drama o cestě dvou mladých kriminálníků Švédskem DE STØRSTE HELTE (Největší hrdina, 1993). V roce 1995 byl společně s Larsem von Trierem iniciátorem manifestu Dogma 95, podle jehož zásad vznikl i snímek RODINNÁ OSLAVA (Festen, 1998), oceněný na 49. MFF v Cannes Cenou poroty (ex aequo). Thomas Vinterberg pak získal v roce 1998 Evropskou cenu pro objev roku. Rodinná oslava byla rovněž v kategorii zahraničního filmu nominována na Zlatý globus. Po několika televizních filmech natočil mimo zásad Dogma sci-fi romanci IT´S ALL ABOUT LOVE (2003) s Joaquinem Phoenixem a Claire Danesovou v hlavních rolích.

Hlavní porota

Prezident poroty: Michael Radford, Velká Británie

Vystudoval Worcester College v Oxfordu a film na National Film School v Edinburghu, kde předtím pracoval jako učitel. Začínal jako dokumentarista a svůj první hraný snímek, přepis románu Jessie Kessonové Bílý pták letí kolem (1980), natočil pro televizi. Mezinárodní pozornost vzbudil svým celovečerním debutem Jiná doba, jiné místo (1983), po němž realizoval působivou adaptaci Orwellova románu 1984 (1984) a koloniální drama Velký podvod (1987). Největšího uznání dosáhl životopisným snímkem Pošťák (1994), který získal mj. několik cen BAFTA. Rozmanitost jeho tvorby reprezentují ještě filmy B. Monkey (1998), Tanečnice od Modrého leguána (2000) a Kupec benátský (2004). Věnuje se rovněž divadelní režii

„Jsem samozřejmě ohromně potěšen pozváním předsedat hlavní porotě festivalu v Karlových Varech. Dosud jsem předsedal porotě jen jednou, a to u Královského soudu v Londýně, kde jsem obžalovaného muže poslal na sedm let do vězení. Pevně doufám, že soutěžní filmy budou na festivalu natolik dobré, že to nebudu muset udělat znovu. Jsem si jist, že dobré budou. Těším se, že uvidím filmy, které mě překvapí, dojmou a obohatí. Navíc je to pro mě jedinečná příležitost zhlédnout filmy, které by se normálně nedostaly do čím dál víc konzervativních kinech v Británii, i příležitost prozkoumat a užívat si bohatosti kulturního dědictví Evropy a skvělé české pohostinnosti, která mě čeká.“

Frédéric Fonteyne, Belgie

Po vystudování filmové režie na IAD v belgickém Louvain-la-Neuve (1985 - 89) se věnoval od konce 80. let s velkým úspěchem tvorbě dokumentárních filmů. Každý z jeho čtyř snímků byl oceněn na mezinárodních festivalech (mj. Tel Aviv, Montreal, Namur, Sankt Peterburg). Od studentských let spolupracuje se scenáristou, spisovatelem a dramatikem Philippem Blasbandem, který napsal scénáře k jeho krátkému filmu La modestie (Skromnost, 1991) i ke všem jeho celovečerním hraným filmům: Max a Bobo (1997), Pornografický vztah (1999) a Gilleslova žena (2004). Významná je i jeho pedagogická činnost.

Ali MacGraw, USA

Vystudovala dějiny umění a literaturu na Wellesley College. Přes práci top modelky zahájila koncem 60. let hereckou kariéru ve filmu, kde na sebe upozornila hlavní rolí ve snímku Sbohem, město C. (1969). Mezinárodní hvězdu z ní však učinila až následující postava umírající hrdinky v úspěšném melodramatu Love Story (1970). Za svůj výkon získala Zlatý glóbus a byla nominována na Oscara. Po filmu Útěk (1972), ve kterém hrála po boku Steva McQueena, se na plátně objevovala jen příležitostně (Konvoj, Hráči, Tak mi řekni, co chceš) a víc se uplatnila v televizi (seriál Dynastie). V poslední době se angažuje v různých ekologických a humanitárních aktivitách. Své osudy popsala v memoárové knize Moving Pictures (1991).

Fernando Méndez-Leite Serrano, Španělsko

Studoval scenáristiku a režii na Escuela Oficial de Cinematografía. Od roku 1966 působí jako filmový kritik (v současnosti přispívá do madridského časopisu Guía del Ocio a do filmové revue Fotogramas). Byl profesorem teorie a dějin soudobého filmu na filmové katedře Univerzity ve Valladolidu (1968 - 1981). Od roku 1967 realizoval pro televizi hudební, kulturní, dětské a sportovní programy, seriál La noche del cine español (1983 - 1986) a řadu adaptací literárních děl. V letech 1986 -1988 byl generálním ředitelem Institutu filmového a audiovizuálního umění (I.C.A.A.). Od roku 1994 je ředitelem Escuela de Cinematografía y del Audiovisual de la Comunidad v Madridu (ECAM).

Kornél Mundruczó, Maïarsko

Obor herectví (1998) a filmovou režii (2003) vystudoval na budapešťské Vysoké škole divadelního a filmového umění. V letech 1998 a 1999 působil jako herec na významných budapešťských divadelních scénách (např. Divadlo Józsefa Katony, Komorní divadlo). Už za své krátké studentské filmy získal řadu ocenění na mezinárodních festivalech (Mnichov, Oberhausen, Chotěbuz). Jako režisér celovečerního filmu debutoval thrillerem o dvou mladých prostitutech Po ničem už netoužím (2000). V mezinárodním měřítku zaujal až svým druhým snímkem, syrovým dramatem Šťastné dny (2002), který byl oceněn mj. Stříbrným leopardem na MFF v Locarnu a Zlatým kosatcem na Festivalu evropského filmu v Bruselu. Jehonový film Johanna (2005) byl uveden letos v Cannes v informativní sekci.

Ruba Nadda, Kanada

Mladá kanadská scenáristka, spisovatelka, režisérka a producentka syrsko-palestinského původu vystudovala anglickou literaturu na York University v Torontu (1996) a absolvovala letní kurz filmové produkce na New York University. Po návratu do Kanady zahájila svou filmovou dráhu, jež dosud zahrnuje 13 krátkých autorských hraných filmů, které byly během pěti let uvedeny na 450 mezinárodních festivalech (pravidelně v Rotterdamu, Vídni a Mannheimu). Podle vlastních scénářů natočila také tři úspěšné celovečerní snímky s tematikou imigrace a postavení arabských žen: I Always Come to You (2000), Unsettled (2001) a Sabah (2005). Kromě toho se věnuje i literární činnosti.

Zuzana Stívínová, Česká rep.

Jedna z nejvýraznějších českých hereček posledních let již jako studentka konzervatoře hostovala na pražských divadelních scénách. V letech 1994-2000 byla členkou činohry Národního divadla v Praze a v roce 1995 získala Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku. První zkušenosti před filmovou kamerou sbírala už počátkem 90. let, ale teprve úloha znásilněné veterinářky v černé komedii Věry Chytilové Pasti, pasti, pastičky (1998) odstartovala její úspěšnou filmovou dráhu. Působivé portréty mladých vitálních žen vytvořila ve filmech rozmanitých žánrů: Nevěrné hry (2003), Anděl Exit (2000), Eliška má ráda divočinu (1999) a Kousek nebe (2005).

Dokumentární porota

Předseda dokumentární poroty: David Fisher, Izrael

Přední izraelský filmař v oblasti dokumentární tvorby, který od roku 1989 natáčí především pro izraelskou televizi. Fisherův nejznámější film Reshimat Ahava (Inventura lásky, 2000) je jeho nejautobiografičtějším dílem, ačkoliv všechny jeho snímky odhalují jeho vlastní složitý a osobní postoj. Tímto filmem, který byl vyhlášen Izraelskou filmovou akademií za nejlepší dokument roku a totéž ocenění získal na Jeruzalémském filmovém festivalu, pronikl také na zahraniční festivaly. V září 1999 byl Fisher jmenován generálním ředitelem The New Israeli Foundation for Cinema and Television a rovněž je zakládajícím členem mezinárodního projektu MEDEA.

John Appel, Nizozemí

Vystudoval klasické jazyky a literaturu na Amsterdamské univerzitě a katedru kamery a dokumentaristiky na Filmové akademii v Amsterdamu. Od roku 1987 se podílel jako kameraman na padesáti dokumentárních filmech a sám jich coby režisér natočil kolem třiceti. Největšího úspěchu zatím dosáhl portrétem holandského zpěváka André Hazes, zij gelooft in mij, který získal v roce 1999 na Amsterdamském festivalu dokumentárních filmů Cenu Jorise Ivense. Na loňském MFF v Karlových Varech byl uveden v soutěži dokumentárních filmů jeho snímek Poslední vítězství (2003). Spolu s filmařkou Heddy Honigmannovou založil v roce 2000 produkční společnost VOF Appel&Honigmann.

Flavia de la Fuente, Argentina

Pochází z Buenos Aires, kde vystudovala společenské vědy. Dříve než se začala věnovat filmové kritice, pracovala jako učitelka, překladatelka a počítačová programátorka. V roce 1991 spoluzaložila filmový měsíčník El Amante/Cine, kde byla do roku 2004 jednou z editorů. V letech 2000 - 2004 pracovala jako programová manažerka festivalu Buenos Aires International Independent Film Festival.

Jana Hádková, Česká rep.

Vystudovala Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy (1975). V letech 1977 -1992 pracovala jako historik a teoretik dokumentárního filmu v Čs. filmovém ústavu. Vedle mnoha článků a studií publikovala monografie o Zdeňku Smetanovi (1985), Václavu Haplovi (1989), Drahomíře Vihanové (1989) a Janu Špátovi (1991). Od roku 1993 působí jako dramaturg a režisér Krátkého filmu Praha. Jako nezávislá režisérka spolupracuje především s Českou televizí (cykly Posezení s Janem Burianem, Deset století architektury, Osudy hvězd, Kapitoly z českého animovaného filmu). Ve své bohaté tvorbě, jež zahrnuje desítky titulů různých metráží, se orientuje především na kulturní oblast.

Ninos Feneck Mikelides, Øecko

Pochází z Kypru. Od roku 1976 působí jako filmový kritik celostátního řeckého deníku Eleftherotypia. Publikoval také několik knih, např. Dějiny řecké kinematografie (1998), a dvě básnické sbírky. Podle dvou básní laureáta Nobelovy ceny Georgeho Seferise režíroval krátký film Helena (film byl oceněn na MFF v Karlových Varech 1964). Je jedním ze zakladatelů Øecké asociace filmových kritiků (P.E.K.K.) a zastával v ní po mnoho let funkci prezidenta. Je také předsedou řecké sekce FIPRESCI, zakladatelem a ředitelem athénského filmového festivalu Panoráma evropského filmu. Je členem výboru Greek Film Centre a od roku 1999 je členem Evropské filmové akademie.

Porota Na východ od Západu

Předseda poroty: Andrej Plachov, Rusko

Vystudoval matematiku na univerzitě ve Lvově a filmovou historii a vědu na moskevském filmovém institutu VGIK (1978), kde řadu let vyučoval. Své kritické stati o filmu publikoval v mnoha ruských a zahraničních periodikách (Iskusstvo kino, Sight and Sound, Guardian, Cahiers du Cinéma). Jeho kniha Sovětský film (1988) byla přeložena do řady jazyků. V letech 1986 - 90 byl tajemníkem Svazu ruských filmařů (angažoval se při liberalizaci filmů zakázaných cenzurou). Byl programovým ředitelem MFF v Moskvě a v Soči. Zasedal v porotách řady MFF (Berlín, San Sebastián, Tokio, Wiesbaden) a několikrát byl zvolen do předsednictví FIPRESCI.

Jannike Åhlund, Švédsko

Øeditelka filmového festivalu v Göteborgu. Jako novinářka a kritička spolupracovala se čtyřmi celostátními švédskými deníky, s televizí a rozhlasem. V letech 1990 - 95 byla šéfredaktorkou odborného filmového časopisu Chaplin, jehož činnost byla v roce 1994 odměněna národní novinářskou cenou. Téhož roku se sama stala laureátkou Ceny Ingmara Bergmana. S Leifem Furhammarem napsala knihu o švédském režisérovi Hasse Ekmanovi (En liten bok om Hasse) a sama je autorkou knih o islandské kinematografii (En sagolik (film)historia) a o švédském filmu (New Cinema in Sweden). Jako členka porot se účastnila řady MFF (Cannes, Benátky).

Mira Erdevički, Velká Británie

Režisérka dokumentárních filmů, pocházející z bývalé Jugoslávie, žije od roku 1999 v Londýně a působí také v České republice. Vystudovala Fakultu žurnalistiky v Bělehradu a pražskou FAMU (1988 - 93). Pracovala jako rozhlasový spíkr, televizní žurnalistka, střihačka literárního magazínu, krátce též jako profesionální házenkářka. Ve své dokumentární tvorbě se zabývá aktuálními problémy rùzných menšin a jedinců v různých částech Evropy. Její portrét londýnského operního pěvce Opera v obývacím pokoji (2003, The Man with an Opera House in His Living Room) byl uveden v soutěži dokumentů na MFF v Karlových Varech 2003.

Viera Langerová, Slovensko

Slovenská filmová novinářka a publicistka absolvovala filmovou a divadelní vědu na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a postgraduální studium kulturologie na Karlově univerzitě v Praze. Pracovala jako redaktorka časopisů Film a divadlo, Dialóg, Slovenské poh¾ady, jako šéfredaktorka slovensko-českého měsíčníku Listy a jako korespondentka tiskové agentury Associated Press na Slovensku. Po čtyřletém pobytu v Kazachstánu a Kyrgyzstánu se věnuje středoasijským a asijským kinematografiím a rovněž kinematografiím postkomunistické Evropy. Je autorkou série publikací Filmový zeměpis. Od roku 2003 žije v Pákistánu.

Roland Rust, Německo

Po studiích dějin umění, germanistiky a teologie pracoval jako filmový komisař umělecké rady evangelické církve v Berlíně. V roce 1996 se stal uměleckým ředitelem FilmFestival v Chotěbuzi, do jehož čela jako ředitel se postavil v roce 2001. Je členem mezinárodní federace filmových novinářů FIPRESCI a připravil různé retrospektivní přehlídky východoevropských kinematografií. Bohatá je také jeho publikační činnost; četnými články přispěl do novin (Frankfurter Allgemeine Zeitung) a filmových časopisů (Filmdienst) a spolupodílel se na knize Encyclopedia of International Film.

Ostatní poroty

Porota FIPRESCI

Ronald Bergan, Velká Británie (The Guardian)

Mariangiola Castrovilli, Itálie (RAI)

Jan Foll, Česká republika

H. N. Narahari, Indie (Samyukta Karnataka)

Marina Pork, Rusko (7 Days)

Porota FICC

Carla Magro Dias, Portugalsko

Serafino Fasulo, Itálie

Johannes Horstmann, Německo

Mart Rummo, Estonsko

Renata Vášová, Česká republika
Ekumenická porota

Chris Deacy, Velká Británie

Jan Eliáš, Česká republika

Margit Frölich, Německo

Matthias Loretan, Švýcarsko

Petr Siska, Česká republika

Magali Van Reeth, Francie
Porota mladých českých kritiků

Pavel Bednařík

Tereza Dusová

Viktor Palák

David Sláma

Andrea Slováková

Porota Fóra nezávislých

Peter Nágel, Slovensko

Michael Málek, Česká republika

Milos Stehlík, USA

Ceny tohoto ro�n�ku:

Seznam cen tohoto ro�n�ku

cena

po�et

* zde funk�n� odkazy

**

***

Cena Don Quijote
=( 0 )= Po�et z�znam� k t�to cen� v db
Cena Don Quijote - Zvláštní uznání
=( 0 )=
Cena FIPRESCI
=( 0 )=
Cena na východ od západu
=( 0 )=
Cena poroty mladých českých kritikù
=( 0 )=
Cena za dokumentární film - Zvláštní uznání
=( 0 )= Po�et z�znam� k t�to cen� v db
Cena za mimořádný umělecký přínos světovému filmu
=( 0 )=
Cena za nejlepší dokumentární film do 30 minut
=( 0 )=
Cena za nejlepší dokumentární film nad 30 minut
=( 0 )=
Cena za nejlepší mužský herecký výkon
=( 0 )= Po�et z�znam� k t�to cen� v db
Cena za nejlepší režie
=( 0 )=
Cena za nejlepší ženský herecký výkon
=( 0 )=
Cenu Ekumenické poroty
=( 0 )=
Divácká cena deníku PRÁVO
=( 0 )=
Nezávislá kamera
=( 0 )= Po�et z�znam� k t�to cen� v db
Velká cena - Křišťálový globus
=( 0 )=
Zvláštní cena poroty
=( 0 )=
Zvláštní uznání
=( 0 )=

festival MFF Karlovy Vary	ROK
3. ro�n�k	1948
4. ro�n�k	1949
5. ro�n�k	1950
6. ro�n�k	1951
7. ro�n�k	1952
8. ro�n�k	1954
9. ro�n�k	1956
10. ro�n�k	1957
11. ro�n�k	1958
12. ro�n�k	1960
13. ro�n�k	1962
14. ro�n�k	1964
15. ro�n�k	1966
16. ro�n�k	1968
17. ro�n�k	1970
18. ro�n�k	1972
19. ro�n�k	1974
20. ro�n�k	1976
21. ro�n�k	1978
22. ro�n�k	1980
23. ro�n�k	1982
24. ro�n�k	1984
25. ro�n�k	1986
26. ro�n�k	1988
27. ro�n�k	1990
28. ro�n�k	1992
29. ro�n�k	1994
30. ro�n�k	1995
31. ro�n�k	1996
32. ro�n�k	1997
33. ro�n�k	1998
34. ro�n�k	1999
35. ro�n�k	2000
36. ro�n�k	2001
37. ro�n�k	2002
38. ro�n�k	2003
39. ro�n�k	2004
40. ro�n�k	2005
41. ro�n�k	2006
42. ro�n�k	2007
43. ro�n�k	2008
44. ro�n�k	2009
45. ro�n�k	2010
46. ro�n�k	2011
54. ro�n�k	2019
56. ro�n�k	2022

P�e�teno: 19 kr�t
vygenerovano za: 0.038443 sek.

© 2007 - 2024 Petr Kantor. Všechna práva k PHP scriptům vyhrazena. Publikování nebo šíření jakéhokoliv obsahu serveru je bez předchozího písemného souhlasu majitelů Autorský práv a provozovatele zakázáno. Autorská práva zde publikovaných materiálů jsou vlastnictvím autorů textů a jiných materiálů zde zveřejněných. Bez jejich souhlasu je nelze dále šířit !!! kontaktní email: filmy2004@volny.cz
TYTO STRÁNKY JSOU POUZE INFORMATIVNÍ NESLOUŽÍ A NENÍ JEJICH ÚMYSLEM POŠKOZOVAT NEBO PROFITOVAT Z MATERIÁLU ZDE PUBLIKOVANÝM.

Staňte se fanoušky těchto stránek!. Podpořte je a napište, co byste zde chtěli mít.
Ti, kteří se zároveň stanou našimi fanoušky na Facebooku, budou mít po požádání výhody navíc.