V našich pořadech už jste mohli vidět ledacos, mimo jiné i několik stovek krátkých žurnálových šotů z období protektorátu. Z té těžké doby, kdy šlo nejen o životy jednotlivých spoluobčanů, ale také o budoucí osud celého národa.
Ale nic není jen černé a bílé, i život pod hákovým křížem měl různé podoby. Až se někdo po padesáti či sto letech podívá na filmové týdeníky z té doby, nestačí se divit. Kromě ohromného množství válečných záběrů uvidí také zcela zaplněné sportovní stadiony, pouti, cirkusy a jiné zábavy... ale také množství dokladů o kulturním životě na tehdejším okleštěném území Čech a Moravy.

V každém týdeníku totiž bylo něco o knížkách či spisovatelích, nebo o výtvarnících a výtvarných výstavách, nebo o divadle a divadelních a filmových hercích. K divákům velmi často promlouvala nejen česká hudba, ale i její žijící klasikové Vítězslav Novák a Josef Bohuslav Foerster.

V letech 1939 až 1945 se v týdeníku Aktualita objevilo celkem devět snímků o životě a hudbě Antonína Dvořáka. Samozřejmě, „Americký kvartet“ a „Novosvětská“ se neprovozovaly, ale další jeho slavné skladby včetně „Slovanských tanců“ kupodivu ano! Ostatně, můžete se sami přesvědčit, protože... dnes hrajeme Dvořáka!


Z obsahu pořadu:

Česká filharmonie s dirigentem Václavem Talichem hraje část Dvořákova violoncellového koncertu h moll. Sólista Ladislav Zelenka (1940)
České trio (L. Zelenka, J. Heřman a Stanislav Novák) hraje část Dvořákovy Dumky (1940)
Baletní provedení Slovanských tanců v choreografii Ivo Váni-Psoty (1940)
Oslava stého výročí narození Ant. Dvořáka (1941)
Muzeum památek na Ant. Dvořáka (1941)
Slovanský tanec č. 10 v provedení České filharmonie s dirigentem V. Talichem (1941)
Orchestrální sdružení v Praze s dirigentem Išou Krejčím hraje Dvořákův Můj domov (1941)
Slavnostní koncert Slovanských tanců. Českou filharmonii řídil Rafael Kubelík (1944)
Orchestry České filharmonie a pražského rozhlasu, řízené profesorem Jirákem, provedly v Obecním domě mohutnou Dvořákovu Stabat Mater. Zpívali Kühnův pěvecký sbor a sólisté Národního divadla Štěpánka Jelínková, Marta Krásová, Jaroslav Gleich a Eduard Haken (1945)