Petra už jako dítě prožívala těžké chvíle. Jednou z příčin byl komplikovaný vztah s maminkou. Byla pro ni kamarádkou, ale zároveò tyranem! Propadala depresím, že je tlustá, a vinila z toho dceru. Petra jí chtěla dokázat, že když člověk chce, tak zhubne, a skončilo to její anorexií. Bylo jí 14 let. O rok později utekla před domácí nepohodou do kláštera, kde zároveò studovala na zdravotní sestru. Právě v té době napsala svou první knihu.

Návrat domů po čtyřech letech byl hrozný, nesnesitelnou situaci řešila rychlou svatbou. Vzala si kamaráda, jen proto, aby byla pryč. Tehdy už si problém s anorexií dokázala pojmenovat, prosila dokonce manžela, aby jí pomohl, ale on neměl zájem. Narodili se jim dva synové. Bohužel mladší onemocněl ve třech letech leukémií. Dva roky po nemocnicích a strach o syna Petře paradoxně pomohly maskovat pokračující hladovění. Syn se po těžkých chemoterapiích uzdravil, ale Petra si svého přítele zvaného Hlad ponechala. Ve 24 letech vážila 37 kilogramů! Oslabený organismus se nedokázal bránit a Petra dostala zápal plic. Manžel ji ale i ve vysokých horečkách, téměř v bezvědomí nechal bez pomoci a odjel.

V té době se Petra rozhodla udělat radikální řez ve svém životě. Rozvedla se, přestala se úplně stýkat s vlastní matkou, našla si nového přítele se dvěma dětmi ve vlastní péči. Navzájem si pomáhali, její synové ho přijali téměř jako otce. Své zkušeností popsala Petra v další knize, kterou nazvala Já jsem hlad. Sama nakonec boj s anorexií vyhrála. Když už se cítila dostatečně silná, přišla další rána. V loòském roce tragicky zahynul její partner…

Příběhem ženy, která svou dramatickou komnatu otevírá, aby varovala další dívky před anorexií a aby ukázala, že stojí za to bojovat s nepřízní osudu, provede Jana Klusáková.