Období od října 1938 do 15. března 1939, nazývané „druhá republika“, bylo v mnoha ohledech nenormální a zvláštní. Příliš mnoho se toho událo krátce předtím – zbytečná mobilizace, zrada spojenců, ztráta pohraničních území. Následovala abdikace presidenta Beneše, zvětšovaly se problémy se Slovenskem, které se nespokojilo s autonomií a stále hlasitěji volalo po samostatném státu. Optimisté věřili, že všechny problémy pominou a že nám bude i v okleštěném státě umožněno pokračovat dál v duchu první republiky. Realisté však tušili, že to horší nás teprve čeká.

Tento stav nehybnosti, kdy všichni včetně vlády vyčkávali, co přinesou dny příští, je patrný i z filmových týdeníků té doby. Přinášejí jen okrajová témata „mimo čas“. Výběr z těchto snímků, ze kterých není příliš patrná doba vzniku.



Mimo jiné to bude reportáž o životě mnichů v Loretě, snímky dětského hasičského sboru v Hutisku a žánrové obrázky z trhu na housata ve Volyni.

Zajímavý je varovný snímek o naší tehdejší neutěšené demografické situaci. Komentář uvádí, že národ prý vymírá a po několika generacích (půjde-li to tak dál) nás zůstane pouhých 900 tisíc. Z toho je vidět, jak ošidné jsou někdy prognózy.

Možná vás zaujme i reportáž ze zahájení stavby podzemní dráhy v Praze. Ten projekt se tehdy neuskutečnil, vždyť přišla válka, ale trasy byly naplánovány tak, jak je známe dnes – z Vinohrad do Dejvic a ze Smíchova do Karlína.