V dalším výletu do historie opět uvidíme několik událostí různého významu z časů „první republiky“. V tomto už třetím výběru si připomeneme dvě významné zahraniční návštěvy, dále záběry z Masarykova pobytu na Moravě, slavnost v Lounech, manifestaci v Bratislavě a také jeden pohřeb, či dokonce dva...

14. května 1923 přijel k nám francouzský maršál Ferdinand Foch, jeden z nejznámějších vojevůdců 1. světové války. Maršál pobyl u nás tři dny (mimo jiné se v Lánech zúčastnil pohřbu Masarykovy manželky Charlotty), ale filmová reportáž z jeho pobytu trvá jen necelé tři minuty.
V roce 1928 během letního pobytu na zámku v Židlochovicích vyjížděl president Masaryk na krátké návštěvy moravských měst a obcí. Ze tří týdnů dovolené strávil jedenáct dní na cestách. Uvidíme reportáž z jeho návštěvy Kroměříže, ve které se krátce zastavil 23. června 1928, během dvoudenního zájezdu na Hanou a Valašsko.
S osobností T. G. Masaryka souvisí i další událost – odhalení jeho sochy v Lounech. Slavnost se konala 1. června 1930 před místní školou. Masarykovu postavu, zobrazenou netradičně v dlouhém plášti a v klobouku, vytvořil sochař Otakar Švec (pozdější autor sousoší pro Stalinův pomník).
K událostem, které budily velkou pozornost a kterých se zúčastnily desetitisíce občanů ze všech vrstev národa, byly pohřby a pohřební průvody. Když zemřel milovaný spisovatel Jirásek, doprovázelo ho na poslední cestě Prahou přes 150 tisíc lidí. Menší, ale z dnešního pohledu přesto těžko uvěřitelné množství lidí sledovalo pohřební průvody i osobností méně známých. Například Karla Viškovského, agrárního politika, blízkého spolupracovníka Antonína Švehly, který byl presidentem Státního pozemkového fondu, pak ministrem spravedlnosti a od roku 1929 ministrem národní obrany. Vojenský pohřeb se konal 24. listopadu 1932. Byl vypraven z Domu zemědělské osvěty na Vinohradech, rakev byla vezena po Fochově (Vinohradské) třídě k Švehlově koleji na Náměstí krále Jiřího, kde pohřební průvod skončil. Ve vinohradském krematoriu se konalo rozloučení už jen v nejužším kruhu rodiny a přátel.
V dubnu 1934 přijel do Prahy francouzský ministr zahraničí Jean Louis Barthou. Během třídenní návštěvy vedl se svým československým kolegou a přítelem dr. Edvardem Benešem několik jednání v Černínském paláci, poobědval s presidentem Masarykem a navštívil Staroměstskou radnici, kde položil věnec ke hrobu Neznámého vojína. Třetí den věnoval soukromé prohlídce památek na Starém Městě a Malé Straně. Bohužel, pár měsíců po této návštěvě ministr Barthou zahynul v Marseille při atentátu na jugoslávského krále Alexandra.
V polovině roku 1938 zmítalo se Slovensko ve znamení dvou protichůdných snah, které plnily ulice Bratislavy a dalších měst ohromnými davy občanů. Jedni manifestovali za zachování celistvosti Československa, druzí žádali autonomii a nebo rovnou samostatný slovenský stát. Už dávno známe výsledek, ale tehdy byla atmosféra vzrušená, oba tábory se napadaly a obviòovaly ze zrady. Z táborů lidu, které se střídaly na bratislavském Hviezdoslavově náměstí, jsme tentokrát vybrali manifestaci více než sedmdesáti tisíc zemědělců ze západního a středního Slovenska. Byl to protest proti požadavkům Ludovej strany, která měla v programu autonomii Slovenska.