Historie televizního vysílání na našem území je o něco starší než historie Československé (České) televize. První pokusy se vztahují k městu Tanvald, kde se vyvíjelo za války technické zařízení pro vojenské účely Třetí říše. A ke skutečně prvnímu vysílání došlo v Tanvaldu po válce v roce 1947, kdy se vysílalo z továrny do blízké hospody. V tomtéž roce na výstavě MEVRO na pražském Výstavišti se uskutečnil další velmi populární pokus o televizní vysílání. Jeho moderátory byli „ti dva“ – spisovatel Pavel Kohout a již zemřelý novinář Karel Kyncl. O tom všem bude vyprávět autor knihy Zrození televizního národa doc. Martin Štoll spolu s archivářem Českého rozhlasu panem Turkem. Televize byla totiž ve svých počátcích součástí Československého rozhlasu.

Až vám bude někdo tvrdit, že pravidelné televizní vysílání bylo spuštěno v Československu 1. května 1953, nevěřte mu. To, co bylo zahájeno a co oslavujeme, není zahájení pravidelného vysílání, ale zkušebního vysílání. Se všemi těmi problémy a nepravidelnostmi, výpadky a tak dále. A takové to skutečně pravidelné vysílání bylo až 25. února 54.

První vysílání probíhalo tak, že to bylo filmovou kamerou předtočeno a mluvil tam pan Jaroslav Marvan. „Připadl mi čestný úkol, abych vás pozdravil jako první posluchače, vlastně jako první diváky Československé televise.“ A to bychom nebyli v Čechách, kdyby hned první den nezazněl nějaký politický projev. „Soudružky a soudruhové, vážení přátelé. Dovolte, abych vás jménem Československého rozhlasového výboru co nejsrdečněji přivítal při příležitosti zahájení zkušebního televizního přenosu.“ A nebyli bychom taky v Čechách, kdyby hned první den nebyl nějaký průšvih… Ta technika byla tak složitá a nikdo nevěděl, do čeho se vlastně jde… No a těsně před 20. hodinou, kdy ten program měl začít, tehdejší hlavní inženýr řekl: „Soudruhu řediteli, film nemůžeme vysílat, protože projektory nejdou. Musíte něco udělat živě.“ Proto také do této historie, do historie Československé televise a prvního herce, který byl živě vysílán, vstoupil František Filipovský se svým Lakomcem.

Ovšem je to samozřejmě němý, zvuk tam není, protože kamera nebyla zvuková. A potom, když chtěli zpravodajci udělat reportáž o tom, jak probíhalo první vysílání, tak se to muselo po několika dnech zrekonstruovat, znovu Filipovský, všechno znovu, znovu Harpagon. A to už se natočilo i se zvukem a potom všechny záběry použité z prvního dne jsou ty remakové, ne ty původní. A představte si, že přesně za měsíc od odvysílání tohoto monologu přišla měnová reforma a to už by těžko pan Filipovský volal z obrazovky: „Vraťte mi mé peníze! Ukradli jste mi mé peníze!“