(O Ozzák s Tomášem Pacovským o Ivě.)

Ozzák: Naučil jsem ji chodit...

Tomáš Pacovský: To jsem jí naučil já!

Ozzák: Na fesťáky!

Ozzák: Odvedl jsem jí první den do školy.

Tomáš Pacovský: Ale až v říjnu!

(Iva čte z přípravku na čištění.)

Iva: Odstraňuje i ty nejodolnější skvrny. Káva, čaj, čokoláda, krev, tráva, borůvky, mastnota, červené víno, mazut. Zdá se že Ozzák vyvinul něco odolnějšího.

(Lexa si v bytě nahlas pouští Ozzyho Osbourna. Iva vyběhne a zaklepe na dveře, aby přestal. Po chvíli vyběhne ze dveří Lexa a jde za Ozzákem.)

Lexa: Ty jo, pane Ozzáku viděl jste to?

Ozzák: Co?

Lexa: Ta vaše muzika funguje! Pouštím si ji sotva deset minut a už na mě bušej ženský!

(Tomáš skládá pohovku.)

Tomáš: Ivuško... co může znamenat finsky imbus?

Saša: Jak dlouho se může doma válet podprůměrný zpěvák který za totality vydělával pětinásobek průměrné mzdy a ukládal je na dvouprocentní urok na valutovém účtu? No a já jsem se mámy ptala kolik byla ta mzda.

Iva: No a kolik?

Saša: Prej prd.

(Tomáš a Ozzák se hádají, kdo je lepší otec.)

Ozzák: Ve dvaadevadesátým na Rockfestu byla nejmladší účastník.

Tomáš: Tys ji vzal v jednom roce na Rockfest?!

Ozzák: Ále pila jenom desítku.

Ozzák: Pochválen buï pan Ozzy Osbourne.

Iva: Až na věky, strejdo.

Iva: Víš, co Lexo? Běž si někam sednout. Tohle je práce pro chlapi nebo pro ženský. Na ženskou nejsi dost chytrej a na chlapa dost dospělej.

Lexa: Vždyť jsem o tři minuty starší než Saša.

Saša: Lexo, kluci dospívají pomaleji než holky.

Lexa: Nejde o rychlost, ale o kvalitu.

Iva: No, u tebe se bohužel nepodařilo ani jedno.

Lexa: Náhodou, vždyť už mám chlupy.