Tomáš: Ozzáku, my jsme tvoje rodina, a když na tebe přijde jaro, tak nám to musíš říct.

Ozzák: To vám mám hlásit, i když jdu na pívo?

Tomáš: Když jdeš na pivo, brácha, tak se nehroutí všechno kolem tebe.

Ozzák: Ale jo, hroutí. Tak jako vlní a vohejbá.

(Iva prohlíží cédéčka, které si předtím prohlížel Ozzák.)

Iva: Shakira? Beyoncé? Lucka Vondráčková? Toho by ses normálně nedotkl ani lopatou!

Iva: Marcelko, ke kytkám ho nepouštějte. Buïto se z nich snaží něco ubalit nebo je sní.

Saša: Je tady Iva? Máme psát slohovku o jaru a já si s tím nevím rady.

Ozzák: Proč se nezeptáš strejdy Ozzáka? Ten ví o jaru všechno. Pojï, posaï se.

Saša: Posaï se. Něco tak hezkýho mi ještě nikdo nikdy neřek.

(Ozzák říka Saše svoji teorii o jaru.)

Ozzák: Svět je najednou úžasnej. Jako když je člověk vožralej. Ale ne z piva, z něčeho jinýho, nádhernýho. Jaro je, jako když v hospodě otevřou okna. Nebo vytřou hajzly a do mušlí daj takový ty barevný mejdlíčka, víš. Jaro je, jako když se ráno probereš po mejdanu, všichni spěj, ale pořád hraje hudba.

Lexa: Ještě, že mám tohle. (pohladí počítač)

Ozzák: V tý krabici jsou ženský?

Lexa: Tam v podstatě není nic jinýho.

Ozzák: Jaký?

Lexa: No všecky. Stačí napsat www.chcizenskou.cz a pak se vám otevřou tady tyhle rubriky.

Ozzák: Vášeň. Chtíč. Plastový okna.

Lexa: To je jenom reklama. Ale těch rubrik je tam spousta, vidíte? Kamarádka hledá kamarádku. Nezávazný flirt. Jen vážně.

Ozzák: Co znamená Přijdu hned? To jsou jako na obědě?

Ozzák: Jakpak se jmenujou tyhle kytky?

Marcelka: Růže.

Iva: Marcelko, ke kytkám ho nepouštějte. Buï se z nich snaží něco ubalit, nebo je sní. Posledně mi takhle spořádal čtyři truhlíky tulipánů. Uvařil z nich cibulačku.

Saša: Mami, já ti musím něco říct. Mami, já jsem zamilovaná.

Simona: Aha, sakra, já jsem se kdysi vsadila, že o to přijdeš až na vysoký. Strhnu ti to z kapesnýho.