Tomáš: Ivuško. Byla bys tak prosím tě hodná, neuvařila bys mi ten čaj, co mi vždycky vařívala babička?

Iva: Když ses v zimě nastudil? Horkost máš-li, tělo v křeči, navař sobě čaj, co léčí? Rumu kapka, medu lžička, nepustí tě do nebíčka?

(po chvíli)

Tomáš: Aha, ale zázvor jsi do něj nedala. Nezapomeň vždycky nový přidat kořen zázvorový.

(opět po chvíli)

Tomáš: Ty jsi ten zázvor nenakrájela?

Iva: Krájenej, nastrouhanej. Zázvor jako zázvor.

Tomáš: Ne aby tě napadlo, brát na zázvor struhadlo.

(opět po chvíli)

Tomáš: Tady si sáhni. Tady mám takovou lokální horečku.