Miroslav Horníček se dostal k divadlu na plzeňské reálce, kde chodil do ochotnického spolku a se spolužáky založil Studentský avantgardní kolektiv. Po vystudování byl krátce zaměstnán jako úředník v plzeňské nemocnici. Jeho strýcem byl pozdější herec Národního divadla Emil Bolek.
Jako profesionální herec a režisér prošel Plzní, pražským Větrníkem, Divadlem satiry, díky režisérovi Jindřichu Honzlovi činohrou Národního divadla (1. srpna 1949 – 30. června 1955), kde byl roku 1954 i asistentem režie („Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec" a „Morálka paní Dulské"), Divadlem ABC, Hudebním divadlem v Karlíně, Semaforem (15. května 1963 – 31. července 1968), s nímž spolupracoval už od roku 1959, a Městskými divadly pražskými (1968 – penze). Od sedmdesátých let hostoval na pražských (Viola, Žižkovské divadlo, Klicperovo divadlo, Semafor) a oblastních (například brněnské Národní divadlo) scénách. Pořádal zájezdové představení a vystupoval na estrádách a besedách.
Celosvětově se proslavil jako konferenciér a průvodce projektu „Kinoautomat" na světové výstavě EXPO v Montrealu a v pražském kině Světozor, v komedii KINOAUTOMAT ČLOVĚK A JEHO DÙM si zahrál ústřední postavu Petra Nováka. Byl znám také jako průvodce „Festivalových momentů" na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.
Byl hereckým klaunem s osobitým a originálním smyslem pro humor, pohotovou improvizaci, dialog a autorské divadlo. Měl rád kontakt s diváky a inteligentní konverzační komiku. Vystupoval ve dvojici s Janem Werichem, poté s Milošem Kopeckým. Na divadle hrál („Lakomec", „Caesar", „Balada z hadrů", „Těžká Barbora", „Jan Hus", „Jánošík", „Není nad vzdělanost", „Šest žen", „Hovory o smíchu", „Člověk z půdy", „Šest žen 1990", „Hovory přes rampu" či „Reduta"), režíroval („Milenci z kiosku", „Malá noční inventura", „Můj strýček kauboj" apod.) a často inscenoval své autorské hry (i v Hradci Králové).
Jeho filmová činnost není veliká a odehrávala se zejména na začátku jeho kariéry, kdy mu pomáhala upevnit už i tak velkou a zaslouženou popularitu u diváků. Poprvé se před filmovou kamerou objevil v roce 1947 v komedii POLIBEK ZE STADIONU, dále pak v krátkometrážním filmu NEDĚLNÍ ODPOLEDNE nebo v komedii MUŽI VE FRAKU. O rok později se zjevil v komedii ZRCADLO.
Zahrál si Václava Světlého v životopisném dramatu MLADÁ LÉTA, krásného prince v pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL..., ředitele v komedii KONEC JASNOVIDCE, MUDr. Františka Průchu v komedii KAM ČERT NEMÙŽE, podvodníka Kletinu v komedii KAŽDÁ KORUNA DOBRÁ, faráře Horu v dramatu NESCHOVÁVEJTE SE, KDYŽ PRŠÍ, redaktora Hlavsu v rodinné komedii TÁTO, SEŽEÒ ŠTĚNĚ, Jelínka v německém snímku BEZ PASU V CIZÍCH POSTELÍCH nebo kapitána Chrástku v krimi filmu SMRT ZA OPONOU. Byl rovněž spíkrem (BEZ SVATOZÁŘE, OBYČEJNÝ FAŠISMUS, LOV NA MAMUTA, HUDBA KOLONÁD).
Byl čilým návštěvníkem rozhlasu, hrál v televizních zábavných pořadech: ŘEKNI MI, CO JÍŠ, HOVORY H, NA NÁVŠTĚVĚ U HORNÍČKÙ, inscenacích: ZHASNĚTE LAMPIÓNY, MELOUCH, ŽÁRLIVOST, 880 KLADÍVEK a s Jiřím Sovákem jako Cyril Justen Roman Pécuchet v seriálu Jána Roháče BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI.
Svým osobitým stylem psal různé humorné glosy, povídky, prózy, úvahy, cestopisy... („Dobře utajené housle", „Chvála pohybu", „Listy z Provence", „Jak hledat slunce", „Hovory s Janem Werichem", „Klaunovy rozpravy" či „Chvalozpěvy") a divadelní hry („Tvrïák", „Rozhodně nesprávné okno", „Pokušitel", „Dva muži v šachu", „Malá noční inventura", „Třináctá sestra", „Setkání s Veronikou", „Případ jménem Kamil", „Můj strýček kovboj", „Tři Alberti a slečna Matylda". Napsal texty k písním „Potkal jsem jelena" a „Píseň vazače knih". Od roku 1970 se realizoval i výtvarně, jako autor řady fotografických koláží.
Za své rozsáhlé dílo získal v roce 1968 titul Zasloužilého umělce, v roce 1993 Cenu Senior Prix, v roce 2000 státní vyznamenání Medaile „Za zásluhy" II. stupně, v roce 1996 Zvláštní cenu Kolegia Cen Thálie, v roce 1988 Cenu humoru Karla Poláčka a v roce 1998 Čestné občanství města Plzně.
Miroslav Horníček byl ženatý, se svojí ženou Bělou měl syna Jana. Po tom, co mu tragicky zemřel syn (Jeho jediný syn Jan se ve dvaceti jedna letech utopil, když při rybaření dostal epileptický záchvat a spadl do rybníka. K neštěstí došlo během natáčení seriálu Byli jednou dva písaři, kam se přijel podívat) a manželka, se o něj staral lékař a »adoptivní« syn Vladimír Mareš. Herec, režisér, dramatik, spisovatel, výtvarník, konferenciér, vypravěč a textař Miroslav Horníček zemřel 15. února 2003 v Liberci ve věku nedožitých osmdesáti pěti let. Je pohřben v Kytlici. ==Marcela Kopplová (c) 2021-fb ==