Písničky Jana Nedvěda zná v Čechách asi každý. Jeho koncert dokázal svého času zaplnit Strahovský stadion. Novinář Honza Dědek vnímal v době dospívání Jana Nedvěda jako věrozvěsta pravdy, lásky a přátelství. Jeho písně byly první, které se učil hrát na kytaru. Ztotožòoval si texty písní s životními postoji tohoto barda s kytarou, byl přesvědčen, že je jako kněz, který to, co zpívá, také žije. Postupem času si začal klást otázku, zda tento písničkář někdy skutečně věřil tomu, co zpívá, čemu uvěřilo tolik jeho příznivců.
A pokud opravdu zpíval z přesvědčení, jak je možné, že jeho osobní život, se během několika let ocitl v troskách - tři nevydařená manželství, ani s jednou ženou není schopen komunikace, neshody s bratrem Františkem, válka s dětmi, soudní procesy, nenávist. Kdy a proč se rozbil Nedvědův vztah s dětmi a manželkou, kdy a proč s bratrem Františkem? A co s Nedvědem učinila mrtvice, kterou prodělal, kdy byl na všechno sám, kdy byl neschopen pohybu a musel začínat opět od začátku - bez lásky, přátel, rodiny, peněz, podpory? Třináctou komnatu hledáme v rozdílu mezi touhou po životních hodnotách, o kterých Jan Nedvěd zpívá své písně a tím, že se mu nedaří naplnit tyto hodnoty ve skutečném životě.