Liběna Hlinková se s Ivanem Hlinkou seznámila na litvínovském stadionu, kde byla zaměstnaná jako administrativní pracovnice. Na začátku 90. let mezi nimi vznikl vztah, který však několik let tajili. Až v roce 1996 spolu začali žít. V té době byla ještě ona stále ještě vdaná a on ženatý. Během následujících dvou let se oba rozvedli a v roce 1998 se vzali. Postavili si dům, strávili dva roky v Americe a jejich soužití vypadalo až neskutečně idylicky. Jak ona vzpomíná a potvrzují to i jejich známí a přátelé, byla to skutečně osudová láska. V létě roku 2003 postihl Ivana Hlinku infarkt. Liběna vzpomíná, jak její péče o něj jejich vztah ještě prohloubila. O rok později, přesně 16. srpna 2004 Ivan Hlinka zemřel na následky zranění, které utrpěl při automobilové havárii.
V následujících dnech a měsících se z ženy, kterou do té doby znalo jen její okolí, stala mediálně známá osoba, nejslavnější česká vdova. Na jedné straně tu jsou bulvárem propírané aféry - spor o zdravotní dokumentaci Ivana Hlinky, soudy o dědictví a právo používat Hlinkovo jméno jako ochranou známku se synem Ivanem Hlinkou mladším. Na straně druhé tu jsou aktivity, kterým se po uplynutí nejhoršího období depresí po tragédii začala Liběna věnovat - založení a předsednictví v novém Nadačním fondu Ivana Hlinky, který vznikl pod patronací Českého svazu ledního hokeje, a jehož smyslem je pomáhat hokejistům, kteří se ocitnou ve špatné situaci.
Filmem provází novinářka Marcela Pecháčková, která s Liběnou Hlinkovou dělala několik rozhovorů a která má Liběninu důvěru. Liběna Hlinková není typem jednoduchého člověka a není ve filmu prezentována jako jednoznačně kladná nebo záporná postava. Je to žena schopná velkých citů i obětování se pro milovanou osobu, ale i člověk schopný nenávidět ty, kteří ji způsobili ať už skutečná či domnělá příkoří, člověk rozhodnutý tvrdě bojovat s těmi, které považuje za nepřátele, ale i ochotný pomáhat jiným.