Pod tímto názvem přinášíme několik dalších událostí, které v době jejich konání byly pokládány za významné, ale o kterých se dnes, po těch mnoha desítkách let, už mnoho neví.
Za tou první musíme se vypravit k letohrádku Hvězda, kde se v neděli 27. září 1925 konala slavnost odebrání prsti z bělohorského bojiště a její uložení do schránky, která má být vsazena do základů pomníku francouzského historika a velkého přítele naší země Ernesta Denise. Pomník od našeho významného sochaře Otakara Španiela byl za týden po této slavnosti odhalen v jihofrancouzském městě Nimes, Denisově rodišti.

Ve druhém filmu si připomeneme událost, která možná nepatrně zkoriguje naši vžitou představu o tzv. sudeťácích. Nebyli totiž všichni stejní... Na úplně neznámém filmu uvidíme jednu z protifašistických demonstrací, které se v těchto neklidných končinách Československé republiky konaly v prvních letech po Hitlerově nástupu k moci. Rozhodující silou, která v Sudetech rázně vystupovala proti fašismu a hlásila se k republice a k Masarykovi, byla německá sociální demokracie, s poslanci Ludwigem Czechem, Wenzelem Jakschem a dalšími v čele.
Jedna z takových velkých demonstrací se pod heslem „Proti fašismu, za mír a chléb“ konala 4. listopadu 1934 v šesti městech najednou – v Karlových Varech, Podmoklech, Chomutově, Teplicích, Šumperku a Krnově – a zúčastnilo se jí přes devadesát tisíc lidí.

„Poslední Kramářova cesta plačící Prahou“... tak jeden z mnoha novinových titulků popisoval pohřeb dr. Karla Kramáře, jednoho z našich nejvýznamnějších politiků, který zemřel 26. května 1937 v necelých 77 letech.

Okázalý státní pohřeb, který se konal o čtyři dny později, byl jedním z největších v dosavadní historii republiky. Rakev s tělem zesnulého byla z „Kramářovy“ vily Na baště sv. Tomáše převezena do pantheonu Národního muzea, kde byla několik hodin vystavena pro veřejnost. Po smutečním obřadu dlouhý průvod doprovodil rakev do tzv. Ruské kaple na Olšanských hřbitovech, kterou dr. Kramář zvolil jako místo posledního odpočinku pro sebe i pro svou ženu Naděždu. Průvod, ve kterém v jednom šiku kráčeli Sokolové, legionáři, armáda i nejrůznější spolky a korporace, směřoval dolů k Můstku a dále Jungmannovou ulicí na Karlovo náměstí, na náměstí Míru a dále k Olšanům.