Karel Vágner se od mládí vrcholově věnoval atletice. Jeho snem byla účast na olympiádě. Při nešťastném okamžiku v nástrojařské dílně mu rámová pila téměř uřízla ruku a životní plány mladého nadějného sportovce vzaly za své.
Na vojně se začal naplno věnovat muzice a ještě jako student konzervatoře nastoupil první profesionální angažmá v orchestru Karla Duby. Na léto 1968 měl orchestr naplánované dvouměsíční turné po Mongolsku a SSSR. V Mongolsku se jim při jednom přejezdu stala nehoda. Autobus s celou kapelou se zřítil ze srázu. Když se Karel Vágner se zlomeninami obratlů a rozbitou hlavou probral v nemocnici, dozvěděl se, že kapelník Karel Duba, bubeník Josef Posledne a zpěvačka Dana Hobzová jsou mrtví. Zpěvák B. Vaněk zemřel zanedlouho. U Vágnerovy postele seděl trumpetista Jiří Jelínek, který se ze zájezdu omluvil a s pláčem sděloval, že v Československu jsou sovětské tanky. Bylo 21. srpna 1968.
O několik let později dostal Vágner nabídku vést orchestr Evy Pilarové. Nastoupil s ním i kytarista Jiří Lahoda, člen legendární bigbítové kapely Juventus a Vágnerův životní kamarád. Vyvrcholením několikaleté spolupráce s Pilarovou bylo úspěšné turné po Kubě, na které byli další rok pozváni znovu. Vztah Vágnera s Pilarovou ale skončil krizí a Vágner těsně před druhým odletem na Kubu ze skupiny odešel a roli kapelníka převzal kamarád Jiří Lahoda. Letadlo Aeroflotu se členy orchestru Evy Pilarové se při návratu 19. února 1973 na ruzyòském letišti zřítilo. Pilarová si pobyt na Kubě prodloužila, a tak si zachránila život. Každý rok chodívá K. Vágner na Olšanské hřbitovy ke hrobu kamaráda Jiřího Lahody - na hrobě je nápis: "S kytarou jsem žil i umíral." Je to chvíle k přemýšlení o tom, co je štěstí, co náhoda či "osud", které věci člověk na cestě životem může ovlivnit a kterým se nevyhne...
Hudební cesta Karla Vágnera byla lemována mimořádnými úspěchy, populárními hity, zlatými deskami natočenými při dlouholeté spolupráci s Hanou Zagorovou, ale i poznamenána tragédiemi jeho nejbližších kamarádů - muzikantů. Dnes už Vágner s kapelou nejezdí, ale k pomyslnému Olympu vede své děti.
O Karlu Vágnerovi občas říkají, že má v sobě skryté dynamo. Kde se v něm bere ten neustálý zdroj energie? Je to mimořádná ctižádost, vrozená touha vyniknout, nebo potřeba být veřejně potvrzován tím, že se o mně stále mluví. I na tyto otázky bude 13. komnata hledat odpověï.
Průvodcem pořadu je redaktor Václav Žmolík.