Pavel Landovský patří stejně jako jeho dřívější souputník a přítel Václav Havel ke generaci šestatřicátníků. Letos v září oslaví sedmdesát dva let.
Sedmdesátiny už pro své přátele zorganizoval jako devětašedesátiletý. Když se ho další z přátel, hudebník a malíř Vlastmil Třešòák ptal, proč slaví 70, když je mu teprve 69, odpověděl, že je to proto, že by se příštích narozenin nemusel dožít. A nechce přijít o oslavu.
Landovského divoký život, k němuž patřil zákaz hraní v 70. letech, potyčky s StB kvůli Chartě 77, časté výslechy a nucený exil, je pověstný. Divokost si zachoval i dnes, přestože byl stižen malou mozkovou příhodou, neboli mrtvicí a má řadu dalších zdravotních neduhů. Podobně jako řada jiných velkých herců ovšem v momentě, kdy je postaven před kameru, nebo na jeviště, ožije a rázem zapomene na své potíže.
Jeho charisma je stále obrovské, impulzivita a také typická vulgarita může na první pohled odradit. ("Arogance nikdy, vulgární to jo, jako Palivec," říká o něm Vlasta Třešòák.) Při bližším zkoumání se ale objeví citlivé jádro herce, režiséra a dramatika, maskované křikem a netrpělivostí. Landovský popisuje své problémy se čtením a psaním tak, jako by vyprávěl zábavnou historku: "Už jsem natočil dost filmů, s touhle poruchou."
Ve filmu se o nespoutané osobnosti Pavla Landovského a jeho životu, jak jej žije dnes, po mrtvici, vyjádří přátelé Václav Havel a Vlastmil Třešòák, syn Jakub se sestrou Helenou, rodinná přítelkyně Kamila Moučková a režisér Jiří Krejčík.
Dokument končí ve chvíli, kdy Landovský vyráží na další natáčení - chystá se na televizní pohádku a hned poté na hraný film, kde byl obsazen do hlavní role. Loï pluje dál.
"Pavel Landovský je jako ledoborec," říká průvodce 13. komnatou Jaroslav Dušek, "překonal mrtvici a zase točí."