Jan Kašpar se narodil v roce 1952 v Praze. Vyučil se v ČKD provozním zámečníkem a hned po škole začínal jako kulisák v Městských divadlech pražských. 1973-1975 byl na vojně. V listopadu 1975 hrál v tajně konaném představení Žebrácké opery Václava Havla, kvůli tomu pak musel z Městských divadel pražských odejít. Jak říká: "Dal jsem výpověï a oni ji rádi přijali."

Od října 1975 byl kulisákem v divadle Járy Cimrmana. O deset let později ho autoři obsadili do role náčelníka ve hře Dobytí Severního pólu. Poté si v tomto divadle od své kulisácké profese odskakoval do jedné role za druhou (Záskok - Principál, Vražda v salonním coupé - Bierhanzel, Posel z Liptákova - otec, Hlavsa, Dlouhý, Široký a Krátkozraký - král, Děd Vševěd, Afrika - náčelník Líná Huba, České nebe - praotec Čech).

Zahrál si také v několika filmech. Diváci si ho mohou pamatovat jako řidiče nakladače z filmu Vesničko má, středisková (1985), Melichara z Nejisté sezony (1987) či jako penzistu z Vratných lahví (2007).

V posledních dvaceti letech jsou mu ale psány role na tělo, jak sám říká - role sedící. V roce 1988 totiž při prořezávání stromu na chatě v jižních Čechách spadl ze stromu a od té doby je na vozíku.

Jan Kašpar se s tímto životním traumatem vyrovnal obdivuhodným způsobem. Dokázal se rychle vrátit do obou svých profesí - divadelního technika i herce. Nejvíc mu v tom pomohli právě kolegové z divadla Járy Cimrmana a hlavně Zdeněk Svěrák. Oba pak stáli u zrodu Centra Paraple, organizace pomáhající ochrnutým lidem po poškození míchy vrátit se do aktivního života.

Ve filmu vystupuje Kašparova žena Hanka, Zdeněk Svěrák, psycholožka a ředitelka Centra Paraple PhDr. Alena Kábrtová, Jan Ruml, který s Kašparem před listopadem 1989 spolupracoval při vydávání tehdy ilegálního Videojournalu a po listopadu ho přivedl na Ministerstvo vnitra (o tom se téměř neví) a dále kolegové kulisáci z divadla Marek Šimon a Robert Bárta. O předlistopadových aktivitách Jana Kašpara hovoří Václav Havel.

Průvodcem 13. komnaty Jana Kašpara je další jeho divadelní kolega Petr Brukner.