Jiří Štědroò je známý především jako zpěvák. Ačkoli vystudoval herectví a po divadelních prknech vždycky toužil, cesty osudu ho zavedly jinam. Už ke konci studia si jeho pěveckých schopností a osobitého projevu všiml Gustav Brom. Nahrávka pro rozhlas odstartovala kariéru zpěváka. Po úspěšné pohádce Popelka čekal nabídky na další herecké role, zájem divadel. Nic takového se nestalo. A tak vsadil na hudební kariéru. V 70. a 80. letech nechyběl téměř v žádném estrádním pořadu. Vystupoval s předními orchestry, jeho písničky zněly z médií, nahrával desky, řada jeho hitů z té doby je známá dodnes.

Jen roky 1972 až 1975 by raději vymazal. Tehdy vstoupil do souboru Plameny. Jeho kariéra pokračovala, ale za každou písní, která zazněla v rozhlase, se ozývalo "Jiří Štědroò a Plameny ÚV SSM". Nálepka "socialistický zpěvák" ho pak provázela stále. Jak říká, tyhle tři roky poznamenaly dalších 42 let jeho života.

Po roce 1989 se vrhl do podnikání. Jiný svět, jiní lidé, snad doufal, že tady ho ten nepříjemný pocit nedohoní. Deset let byl mimo. Deset let se snažil zapomenout, že je zpěvák a herec, aby nakonec zjistil, že především není podnikatel! Stálo ho to spoustu nervů, strachu, kam až může partner - cizinec zajít v boji o nemalé finanční částky, a poznání, že jediné, co opravdu chce, je opět stát na jevišti.

Když mu v roce 2000 zavolal jeho bývalý spolužák z JAMU, ředitel Hudebního divadla v Karlíně Ladislav Županič a nabídl mu roli v muzikálu, neváhal ani vteřinu. Dnes je členem divadla Semafor, hostuje i v dalších divadlech.
S úsměvem říká, že je ve svých 68 letech šťastný, protože může dělat to, co vždycky chtěl - spojit zpěv a herectví, být na prknech, která znamenají svět. Třebaže s malou ironií dodává, že je to na poslední chvíli.

Nedávno mu jeden kolega opět připomněl Plameny. Až do dnes bylo pro něj tohle téma tabu. Uzavřel své lidské selhání hluboko do 13. komnaty. Teï se rozhodl ji otevřít a vyrovnat se s tím jednou pro vždy.

Průvodkyní příběhem Jiřího Štědroně je Šárka Volemanová.