Tentokrát si připomeneme animovaná díla Břetislava Pojara, Zdeòka Milera, Boženy Možíšové, Václava Bedřicha, Ivana Renče a trojice Macourek – Born – Doubrava.

70. léta minulého století jsou obdobím, na které dnešní padesátníci či šedesátníci nevzpomínají zrovna s láskou. Zvláště ti, kteří pracovali v kulturních institucích. Po uvolněných 60. létech, kdy celá kultura, umění a vůbec celá česká společnost začaly trochu svobodněji dýchat, přišlo období tzv. normalizace. Rušila se řada kulturních časopisů, některé divadelní soubory, dokonce celé náklady knih putovaly z tiskáren rovnou do stoupy. Z knihoven se vyřazovaly knihy českých spisovatelů, kteří například podepsali manifest 2 000 slov, emigrovali nebo něco podobného. Samozřejmě normalizace postihla i českou kinematografii. Řada filmů režisérů tzv. nové vlny skončila v trezorech. Na Barrandově se začaly točit nezávazné komedie nebo angažované filmy, které ale nezajímaly příliš mnoho diváků. Trochu lepší situace byla v animovaném filmu. Zřejmě ty animované postavičky nepřipadaly těm nahoře tak nebezpečné jako živí herci, i když i řada tvůrců animovaných filmů, jejichž poetika či názor byly v rozporu s ideologií strany, jen velmi těžko prosazovala své tvůrčí záměry. A tak 70. léta nejsou zrovna obdobím mimořádných experimentálních uměleckých výbojů, i když tu vznikla řada filmů, které se zařadily ke klasice české animace.

Co to bouchlo?
rok výroby: 1970
režisér: Břetislav Pojar
scenárista: Ivan Urban
hudba: William Bukový a Jiří Kolafa
výtvarník: Miroslav Štěpánek
vypravěč: František Filipovský
stopáž: 13 minut

Krtek a televizor
Hlavní animovanou postavičkou studia Bratři v triku v 70. letech byl bezesporu Krteček. Když Zdeněk Miler točil v roce 1970 už 10. pokračování jeho příhod, bylo Krtečkovi už 14 let a jeho popularita přesáhla hranice naší země. Možná proto, že Krteček nemluvil, vyjadřoval se jen jednoduchými, mezinárodně srozumitelnými zvuky a citoslovci, takže byl univerzálně srozumitelný po celém světě bez nároků vynakládat další peníze na dabing. A tak byl o něj pochopitelně velký zájem. Československý Filmexport prodával Krtečka téměř do celého světa. Tak se brzo zjistilo, že tenhleten malý Krteček dokáže vydělat veliké množství deviz, jenomže kde brát stále nové a nové příběhy? Tehdy se ukázalo, že potřeba deviz je silnější než ideologie, protože jedním z autorů Krtečkových příhod byl i spisovatel Ivan Klíma, jehož jméno jinak figurovalo na seznamu zakázaných autorů. My se ale dnes podíváme na příhodu Krtek a televizor, kterou napsal Milerův kmenový scenárista J. A. Novotný.

rok výroby: 1970
režisér, výtvarník a scenárista: Zdeněk Miler
autor námětu: J. A. Novotný
kamera: Zdenka Hajdová
střih: Květa Mašková
hudba: Miloš Vacek
zvuk: Adolf Řípa
animátoři: Zdena Bártová, Karel Štrebl, Ota Kudrnáč, Jaroslav Doubrava, Kristina Vodičková, Libuše Čihařová a Jiří Vokoun
stopáž: 6 minut

Dorotka a zpěvák
rok výroby: 1972
autorka námětu, scenáristka a režisérka: Božena Možíšová
hudba: Jiří Bažant a Jiří Malásek
hraje a zpívá: Karel Gott
výtvarník: Jiří Kalousek
stopáž: 7 minut

Kamenáč Bill a ohromní moskyti
V našem cyklu už jsme se mnohokrát setkali s filmy Václava Bedřicha. Tomu se v uvolněných 60. letech podařilo získat práva k natočení několika filmů podle slavných historek australského spisovatele Dala Stevense, a tak v 70. letech vzniklo několik filmů o Kamenáči Billovi. Tím nejlepším je, podle našeho skromného názoru, snímek z roku 1971 Kamenáč Bill a ohromní moskyti.

rok výroby: 1974
režisér a scenárista: Václav Bedřich
autor námětu: Dal Stivens
kamera: Zdenka Hajdová a Emil Strakoò
střih: Květa Mašková
hudba: Jiří Kolafa
vypravěč: Vladimír Hrubý
výtvarník: Miroslav Štěpánek
animátoři: Jaroslav Doubrava, Josef Hekrdla a Kristina Vodičková
stopáž: 8 minut

Ze života ptáků
Skoro to tak zatím vypadá, že český animovaný film žil v 70. letech především z toho, co získal a vybojoval v letech 60. Naštěstí to nebyla tak úplně pravda. Jednou z významných událostí let 70. byl vznik zcela výjimečného režisérského tria M+B+D. Vy, kdo nás sledujete pravidelně, už víte, že pod touto zkratkou se skrývají pánové Macourek, Born a Doubrava. Ti se samozřejmě nejvíce proslavili seriálem o Machovi a Šebestové. Ale dříve, než se do něj pustili, točili pravidelně od roku 1972 každoročně alespoò jednu moralitu pro dospělé. Ta byla vždy velmi očekávaným tvůrčím činem. Nejvíce se pak proslavila ta s názvem Ze života ptáků.

rok výroby: 1973
scénář a režie: Miloš Macourek, Jaroslav Doubrava a Adolf Born
autor námětu: Miloš Macourek
výtvarník: Adolf Born
animátor: Jaroslav Doubrava
stopáž: 9 minut

Daliborka
Charakteristickým rysem 70. let byl ohromný nárůst tvorby animovaných seriálů pro Československou televizi. V jejím programu se totiž napevno usadil večerníček. Zároveò česká studia animovaných filmů přestávala myslet pouze na tvorbu krátkých animovaných filmů pro kina a začala se soustřeïovat na tvorbu tzv. zakázek pro zahraniční partnery. Ty zakázky přinášely naší chátrající ekonomice tolik potřebnou tzv. tvrdou měnu. Významným partnerem našich studií se staly německé televizní stanice. Zvláště pak Súddeutscher Rundfunk ze Stuttgartu. Ve spolupráci s tímto partnerem vznikla v 70. letech například čtveřice loutkových filmů, jejichž společným jmenovatelem byla Praha, respektive staré pražské legendy. Tvorbou těchto filmů byli pověřeni zkušení režiséři Garique Seko a Ivan Renč. Vzniklo tak kvarteto velmi kultivovaných snímků, dokonale řemeslně zvládnutých. A mimochodem, soubojová scéna v pověsti o Daliborce patří k naprostým klenotům české animace.

rok výroby: 1978
režisér: Ivan Renč
autor námětu a scenárista: Kamil Pixa
kamera: Jiří Šafář
střih: Helena Lebdušková
hudba: Luboš Fišer
zvuk: Ivo Špalj
vypravěč: Rudolf Hrušínský
animátoři: Vlasta Pospíšilová a Alfons Mensdorff-Pouilly
stopáž: 10 minut