Dnes uvidíte animovaná díla Jiřího Trnky, Jiřího Brdečky, Niny Čampulkové a Aurela Klimta.

Román s basou
Filmoví režiséři hledají velmi často inspiraci pro své filmy v literatuře. Podívejme se například na Jiřího Trnku. Naprostá většina jeho filmů je vlastně adaptací nějaké literární předlohy. Například po slavné pohádce Hanse Christiana Andersena Císařův slavík sáhl v roce 1949, stejně jako po humoresce Antona Pavloviče Čechova Román s basou. Jiří Trnka jako by do té doby příliš nedůvěřoval lidskému slovu. Ve svých filmech pracoval velmi výrazně s hudbou. Ale Román s basou to trochu změnil. Trnkovi zřejmě vyhovovalo, že v této lehounké, lehce posmutnělé povídce se hudba dostává přímo do centra dramatické zápletky. A zároveò je to první film, ve kterém Trnka použil vyprávěný komentář.

rok výroby: 1949
režisér, výtvarník a scénárista: Jiří Trnka
hudba: Václav Trojan
vypravěč: Jan Pivec
animátoři: Jiří Trnka, Břetislav Pojar, Zdeněk Hrabě, Stanislav Látal, Jan Karpaš a bohuslav Šrámek
stopáž: 13 minut

Co jsem princi neřekla
Jiří Brdečka, autor následujícího snímku, obvykle pracoval na vlastních námětech a nápadech, ale neváhal použít i cizí předlohy, pokud v nich objevil něco, k čemu se chtěl sám vyjádřit. A to platilo i o slavné pohádce Oscara Wilda Šťastný princ. Nebyl by to Jiří Brdečka, kdyby si i tuto pohádku neupravil k obrazu svému. V jeho podání je pohádka méně krutá a méně smutná, řekl bych lidštější. Ve filmu ji nazval Co jsem princi neřekla.

rok výroby: 1975
režie a scénář: Jiří Brdečka
hudba: Jan Klusák
vypravěči: Jana Hlaváčová a Eduard Cupák
výtvarnice: Jitka Walterová
animátor: Josef Hekrdla
stopáž: 9 minut

Aucassin a Nicoletta
Další světové literární dílo, které se stalo předlohou pro animovaný film, pochází ze středověku. Je to starofrancouzská romance Aucassian a Nicoletta. Vznikla někdy kolem roku 1250 a její autor je neznámý. Patrně to byl nějaký potulný pěvec. Tuhle romanci si pro svůj první profesionální film vybrala Nina Čampulková. Ale protože romance je pro animovaný film příliš rozsáhlá, požádala Ludvíka Kunderu, aby vytvořil kratší, pro film přijatelnější verzi. Mluvený part pak svěřila Miloši Kopeckému a zhudebnělé části nazpíval C a K Vocal.

rok výroby: 1980
režisérka, scénáristka a výtvarnice: Nina Čampulková
hudba: Petr Skoumal
vypravěč: Miloš Kopecký
autor komentáře: Ludvík Kundera
stopáž: 12 minut

Pád
I ten poslední, který tentokrát uvidíte, je prvním profesionálním filmem svého autora. Jmenuje se Pád a natočil ho Aurel Klimt volně podle dvou povídek ruského spisovatele Daniela Charmse. Osud díla tohoto spisovatele rozhodně stojí za zmínku. Charms žil před 2. sv. válkou v Leningradě a ve strachu před Stalinskými čistkami psal pouze do šuplíku. Přesto byl v roce 1941 jakožto podezřelá osoba zatčen a v únoru 1942 zemřel. Všechno co napsal, ukládal do kufru, který ležel na skříni na chodbě jednoho leningradského činžáku. Ten dům byl vybombardován, ale Charmsův přítel kufr zachránil. A ještě 10 let po válce o něj pečoval v marné naději, že se autor z gulagu vrátí.

rok výroby: 1999
režisér a scénárista: Aurel Klimt
hudba: Petr Soudek
výtvarník Petr Proš
stopáž: 14 minut