Chodové, kteří od nepaměti střežili šumavské hranice, byli lidé svobodní, poddaní jen králi. Po bitvě na Bílé hoře bylo však jejich území prodáno říšskému radovi Lamingerovi, který jejich práva neuznává. Chodové se robotě vzpírají. Rozvážný Jan Sladký, zvaný Kozina, naléhá na své spoluobčany, aby se svých práv domáhali řádnou cestou u vídeňského soudu. Lamingerův správce se zmocní násilím chodských pergamenů, které písemně potvrzují nároky Chodů, a zničí je. Vídeňský soud proto chodská práva nepotvrdí. Dvě nejdůležitější listiny však uschovala Kozinova matka a s těmi se vypraví deputace v čele s Kozinou do Prahy. Podplacený soudce nechá listiny zničit a protože Chodové odmítají přísahat věrnost vrchnosti, tři z nich: Kozinu, Hrubého a Ecla dá zatknout. Chodové doma se zatím vzbouří a někteří jsou postříleni. Kozina je označen za iniciátora a odsouzen k trestu smrti. Na šibenici vyzve Lamingera na boží soud - do roka a do dne. Po roce se Laminger baví na hostině, ale při slavnostním přípitku je raněn mrtvicí a zemře.
================================================================

== osoby ==			== profese ==
	Svatopluk Innemann		Režie
	Václav Wasserman (Vodička)		Scénarista
	Vilém Rittershain		Architekt

== osoby ==	== postava ==
Eman Fiala	dudák Jiskra Řehůřek
Bedřich Karen	Jan Sladký Kozina
Ada Karlovský	Jiří Peč z Chodova
Rudolf Kadlec	plzeňský hejtman Hora
Josef Rovenský	rychtář Adam Ecl z Klenčí
Otto Zahrádka	Jakub Brychta

== osoby ==	== postava ==
Alexander Třebovský	Kryštof Hrubý
Čeněk Schlögel	hlasatel rozsudku
Václav Menger	Psůtka z Postřekova
Jan W. Speerger	rytmistr hrabě z Vrtby
Vladimír Slavínský	vězeňský kněz
Karel Schleichert	Přibkův otec
Luigi Hofman	dvorský písař
Viktor Nejedlý st.	lokaj