Prof. PhDr. Dr. Tomáš Halík vystudoval filozofii, sociologii a teologii, je profesorem Filozofické fakulty UK v Praze, prezidentem České křesťanské akademie a rektorem univerzitního kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze.
Cesta Tomáše Halíka nejen ke kněžství - ale i k víře - nebyla samozřejmá ani jednoduchá. Vyrůstal bez náboženské výchovy. Vztah k bohu a náboženství se u něj vyvíjel postupně až do roku 1969, kdy do jeho hledání životní orientace dramaticky zasáhla smrt Jana Palacha. Konvertoval v období normalizace a rozhodnutí stát se knězem přijal v době, kdy už to oficiálním způsobem vlastně nebylo možné. Teologii studoval soukromě a jeho svěcení na kněze se v roce 1978 uskutečnilo tajně a to v Erfurtu v bývalé NDR. Tomáš Halík se zapojil do struktur takzvané "podzemní církve" a stal se jakýmsi spojovacím článkem mezi ní a oficiální Katolickou církví - celá 80. léta patřil k nejbližším spolupracovníkům kardinála Tomáška. Zároveò působil v kulturním a náboženském disentu - v bytových seminářích a samizdatu. Protože z politických důvodů nemohl přednášet na vysoké škole, pracoval zprvu jako psycholog v průmyslu a později jako terapeut v léčebně drogově závislých u Apolináře v Praze.
Halíkovou 13. komnatou, (tedy překážkou, kterou musel v životě překonat), je jeho cesta k víře a ke kněžství. Jako mladý muž, pod dojmem smrti Jana Palacha, přijal rozhodnutí zříci se rodiny, majetku a společenské kariéry. Toto rozhodnutí bylo v onu chvíli možná poněkud "romantické", ale Halík je svým dalším životem docela prozaicky a hlavně bezezbytku naplnil.
Kromě Tomáše Halíka ve filmu hovoří Jiřina Šiklová (na filozofické fakultě Halíka učila), spolužák a kolega psycholog PhDr. Slavomil Hubálek, primář Protialkoholního oddělení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze U Apolináře MUDr. Popov, spoluorganizátor filozofických bytových seminářů a kolega z disdentu prof. Radim Palouš. A konečně také německý biskup Meisner, který byl přímým účastníkem Halíkova tajného svěcení.
Moderátorem je architekt, herec a věřící evangelík David Vávra. Jeho vztah k náboženství byl předpokladem k tomu, že bude schopen divákům zprostředkovat to podstatné z Halíkova příběhu, a jeho "šoumenství" pak zárukou, že se film nestane pro běžného diváka nudnou teologickou disputací.