Markéta Zinnerová patří mezi osobnosti, které proslavily jejich příběhy. Její diváky a čtenáře jistě často napadlo, že jsou "jako ze života". Málokdo ale ví, že jsou skutečné, že mají své předobrazy, že je prožila Markéta sama. Den pro mou lásku je tím nejtragičtějším. Kdo ví, jestli by se tato křehká žena se zvláštní energií stala spisovatelkou, kdyby jí osud nepřinesl mnohé ztráty, tou nejtěžší byla náhlá a nečekaná smrt malé dcery Pavlínky. Tato skutečnost poznamenala celý její další osud a troufáme si tvrdit, že i životy jejích dětí. Markéta Zinnerová - jako ve všem je i její mateřskost plná a na doraz. Proto nikdy nepřestala po své holčičce tesknit, nikdy se nedokázala s její ztrátou úplně smířit, její obraz zůstal v rodině a zasahoval i sourozence, které nepoznala. Markéta dlouho netušila, že s ním její děti soupeří. Že je možná i zraòuje to "dítě, které nikdy nezklamalo".
Říká se, že psaní je terapie. Pro spisovatelku snad jediná možná. Téma vztahu dětí a rodičů, chyb a bolestí, křivd a ztrát prolínala vždycky vírou v to lepší v člověku. Ví, že spisovatel může všechno, jen ne vzít lidem naději. Najdeme ji v každé její knížce či filmu. Hledá ji ale především stále sama v sobě.
Dnes poprvé se Markéta Zinnerová rozhodla dát nahlédnout do své třinácté komnaty, svěřit se s tím, co ji potkalo a spolu s námi v tom hledat i smysl. "Kdyby to pomohlo jen jedné ženě, která se ocitla v podobné situaci, pak to stojí za to," řekla při natáčení průvodkyni Zuzaně Burešové.