Martin Štěpánek se narodil do slavné herecké rodiny a sám se také stal hercem. Hned po studiích v roce 1969 se stal členem Národního divadla, odkud ale musel v roce 1973 odejít, kvůli aktivitám a názorům na rok 1968. Pak nastoupil v Činoherním klubu, ale opět přišel zákaz z politických důvodů. Deset měsíců pak čekal na přijetí do Divadla na Vinohradech, kde po nějaké době dostal na výběr: buï kandidatura na členství v KSČ nebo výpověï. Rozhodl se pro emigraci, odjel s rodinou na dovolenou do Rakouska, kde požádal o politický azyl. Nějakou dobu byl angažován v divadle Die Komedianten, externě spolupracoval s exilovými skupinami, psal do exilových časopisů. Jeho snem bylo Rádio Svobodná Evropa. To se mi v roce 1983 splnilo a on působil řadu let v její centrále v Mnichově. Této stanici zůstal věrný i po jejím přestěhování do Prahy, kdy se také on vrátil z emigrace. Angažoval se i v politice a nedávno se stal nakrátko ministrem kultury. V té době také vážně onemocněl a musel podstoupit operaci. Původně se zdálo, že půjde ve šlépějích svého slavného tatínka Zdeòka Štěpánka a jeho osudem bude především divadlo. Přesto mu život zamotal často karty jinak. Říká o sobě, že je konzervativec, který uznává řád a nesnáší anarchii. Přesto se sám řádu, který byl pro něj nepřijatelný, vymknul a odešel nejen z vlasti, ale opustil tak i své povolání. Rád se zaobírá filozofickými otázkami o existenci lidstva, ale možná především hledá názor na existenci svou. Je sečtělý, vzdělaný, s velkým přehledem, přesto o něm nejvíc noviny psaly v souvislosti s alkoholem, nekompetentností i pochybami o jeho intelektuální zdatnosti. Jaký je doopravdy Martin Štěpánek, to se dozvíme v této 13. komnatě. Průvodkyní je moderátorka a kolegyně z rozhlasu Jana Klusáková.