Věra Špinarová žila od dětství v Ostravě-Porubě. Vyučila se v oboru "chemička prádelen a čistíren", ale v té době už začala o víkendech zpívat na zábavách. Koncertů přibývalo, a tak si řekla, že by se mohla zpěvem živit profesionálně. Věra Špinarová zaujala okamžitě svým nenapodobitelným sytým hlasem i temperamentním a vitálním vystupováním na pódiu. Na její koncerty se začaly stát fronty. Opravdu prvním velkým hitem byla písnička "Music box", která okamžitě ovládla na několik měsíců první místo v žebříčku hitparád a Věra Špinarová si uvědomila, že je opravdu známá. V té době už začala zpívat s orchestrem Ivo Pavlíka, jehož šéfa si později vzala a má s ním syna Adama. Říká, že prvotní zamilovanost vyšuměla a postupem času to byl spíš pracovní vztah než manželství. O syna se starali Věřini rodiče. Manžel se však pomalu ale jistě vrátil ke své pověsti sukničkáře a Věra byla vzteky bez sebe. Po dvanácti letech se s Ivo Pavlíkem rozvedla a řekla si, že prvního chlapa, kterého potká, si vezme. Druhé manželství formálně trvalo šestnáct let, ale samotný vztah, s bouřlivákem a idolem ženských srdcí zpěvákem Víťou Vávrou, podstatně kratší dobu. Věra žila v Ostravě, on v Praze a ani jeden se nechtěl svého zázemí, rodiny a přátel vzdát.
Několikrát se rozešli a pak zase sešli, ale po letech odloučení jejich manželství nakonec ztratilo smysl. Věra nikdy nebyla dlouho sama. Dnes žije na chalupě kousek od Ostravy s partnerem o 13 let mladším. Má kolem sebe ráda své blízké. Navštěvují ji přátelé, syn s rodinou. Krásný vztah má se svou vnučkou Johankou. Žije poklidný život. Málokdo ale ví, že v sobě nosí velkou bolest, kvůli ztrátě, která ji zasáhla před 27 lety. O Vánocích roku 1980. Mladší bratr Věry Luboš jezdil toho roku do Prahy za prací. Jako většina lidí o Vánocích nakoupil dárky a odešel na vlak. Byl Štědrý den a on chtěl jet domů. Tam už nikdy nedorazil. 24. prosince dopoledne, těsně před tím, než měl odjíždět na svátky domů, ho na Smíchově zřejmě někdo napadl a zbil. Zmlácený Luboš šel vyhledat pomoc, ale potácel se tak, že ho odvezli na záchytku. Odtud byl převezen do nemocnice, kde na následky zranění zemřel. Okolnosti jeho smrti nikdy nebyly objasněny.
Pro celou rodinu to bylo neštěstí, které se snažili společně překlenout, ale prázdno zůstalo. Věra na bratra dodnes vzpomíná s dojetím a jak sama říká, jeho záhadné úmrtí je pro ni nejbolestnější okamžik jejího života a stále se s tím nedokázala smířit. O jejím životě i bolestné vzpomínce na bratra s ní hovoří Šárka Kubelková.