František Peterka je herec, kterého známe především jako vládce hor z večerníčku Krkonošská pohádka či temperamentního manžela z komedie Zítra to roztočíme, drahoušku. Málokdo však ví, že je také hercem "proti své vůli". Jeho nejvyšší metou byla vždy těžká atletika, snil o účasti na olympijských hrách, nebo profesi spojené s tělesnou výchovou. Divadlo vlastně nikdy nechtěl dělat, přál si být tělocvikářem. Byl výborným vzpěračem a soutěžil v řeckořímském zápase. Zvláštní souhrou náhod se dostal na tehdejší Státní konzervatoř, kde si připadal opravdu nepatřičně, stejně tak ve svém prvním angažmá ve Slováckém divadle. Netušil jak hrát, jak se tvářit a dodnes si nedokáže vysvětlit, proč za své hraní dostával ceny. Navíc trpěl obrovskou trémou. Vypadal velmi dobře a tak si ho brzy všimli filmaři. Vytvořil desítky filmových rolí, nejslavnější v komediích s Ivou Janžurovou. I přesto, že měl spoustu nabídek, nikdy se za prací neodstěhoval do Prahy, žil stále v Liberci, kde v Divadle F. X. Šaldy hrál přes 40 let. Když byl mladý, cikánka mu předpověděla budoucnost, vše se mu vyplnilo, i to nejhorší. Při jeho pravidelných milovaných procházkách ho srazila a těžce zranila řidička, tři roky pobýval na oddělení dlouhodobě nemocných. Podstoupil téměř dvacet operací dolních končetin. A sáhl si na opravdové dno. Musel se vzdát téměř všeho, co měl rád. A paradoxně ve chvílích nejhorších mu pomohlo to, po čem celý život toužil, sport. Nesplnil se mu sice sen stát se tělocvikářem, ale láska ke sportu v něm opět vzbudila motivaci k životu, začal opět cvičit, posilovat s činkou. A hlavně měl spoustu času přemýšlet o sobě, o svých blízkých. K řidičce, která ho zranila, necítí zášť, tvrdí, že každý máme svůj život nalinkovaný a vzepřít se osudu nelze. Člověka to nutí o sobě přemýšlet, hodnotit, co v životě udělal špatně a naopak. Možná i proto si stále zachovává pozitivní přístup k životu. Průvodkyní na cestě do 13. komnaty Františka Peterky je redaktorka Zuzana Burešová.