Matka Idy Kelarové je Moravačka, otec byl bohem nadaný cikánský hudebník. Koloman Bitto se však rozhodl, že svou romskou identitu ukryje. Chtěl tím uchránit rodinu - manželku a tři dcery - od ponižování.
A protože Ida se narodila jako blondýnka, dlouhou dobu se mu to dařilo.
Ida vystudovala na konzervatoři piano a cello a po škole se stala herečkou Divadla na provázku. Na jednom zájezdu v Dánsku potkala svého budoucího manžela (už druhého) a odstěhovala se s ním do Walesu. Při jedné z návštěv rodiny v Československu se konečně dozvěděla svůj pravý původ. Ale až smrt otce byla tím katalyzátorem, který v ní uvolnil vzpomínky na staré cikánské písně. Začala je v zahraničí zpívat, ale také vyučovat. Ida není obyčejná zpěvačka. Idin zpěv je především prožitek, otevřené a nabídnuté nitro. Na nevypočítavé otevřenosti také Ida postavila svou další kariéru. Na základě svého tvrzení, že každý umí zpívat, jen o tom neví, založila Mezinárodní školu hlasu a začala pořádat unikátní workshopy s mezinárodním obsazením. V roce 1995 se vrátila na Moravu a se svou školou se usadila v městečku Bystré u Poličky. Ida učila, koncertovala a stávala se v Česku stále známější. O tom, jestli je částečná Romka, se stále jen spekulovalo a ona se k tomu - zatím - nikdy přímo nevyjadřovala. Až když se zamilovala do Desideria Duždy, který hrál s legendární romskou zpěvačkou Věrou Bílou a založili spolu kapelu Romano Rat (Romská krev). Ida si čím dál víc uvědomovala potřebu pomáhat především romským dětem. Založila občanské sdružení MIRET, jehož prostřednictvím začala podporovat mladé romské talenty. Ne vždy však Romové a hlavně jejich rodiny pomoc využili. Díky dokumentárnímu flmu režiséra Miroslava Janka vešel ve známost například případ nadané romské dívenky Vierky. S malou Vierkou, jejíž talent chtěla Ida rozvinout, se do Idina domu nastěhovala celá Vierčina rodina. Když sehnala Ida rodině práci, rodiče popadli děti a zmizeli. Přesto se Ida nevzdává. Bere případ jako poučení a více se zaměřuje na romské děti. Příběh Idy Kelarové je příběhem poloviční Romky, která svůj původ nejprve musela objevit a potom se s ním vypořádat. Hrdě se k němu přihlásila a rozhodla se při emancipaci pomáhat i dalším Romům. To, že je Romka, již její třináctou komnatou není. Neskrývá se v ní však pocit hořkosti, lítosti nebo zklamání z toho, že se jí někteří Romové za její pomoc zle odvěčili? A jak se Ida vyrovnává s tím, že ji, podle jejích vlastních slov, za svou neberou ani Romové, ani gádžové? Na tyto a další otázky hledá odpověï průvodce pořadem, publicista Jan Lacina, který si v pořadu s Idou také zazpívá.