Jana Lorencová je známá investigativní novinářka. Od roku 1970 pracovala z politických důvodů skoro dvacet let jako servírka, teprve pak se mohla vrátit k profesi, kterou v 60. letech studovala. Prošla několika tištěnými médii a v roce 1994 zakotvila v České televizi; přízeò publika i nepřízeò mocných získaly její důsledné reportáže v pořadech Nadoraz, Fakta, Klekánice, Za zdí - těch reportáží bylo na 250. Nejznámější jsou její reportáže o cause LTO (lehké topné oleje), o podvodech s drahými kameny a krachujících kampeličkách. Jana Lorencová získala řadu novinářských ocenění, např. cenu Ferdinanda Peroutky, Křepelky a Trilobita.

Jana Lorencová se svěřila redaktorce Janě Klusákové s velkým trápením: s největší pravděpodobností svou urputností a snahou dotahovat věci až do konce "dotáhla do úplného konce" život jednoho ze svých respondentů. Tento naivní člověk, vyučený malíř a natěrač si v době, kdy tady lítaly miliony ve vzduchu, chtěl ne zcela poctivě přivydělat a připletl se do cesty zkušeným obchodníkům s drahými kameny, kteří hledali přesně takový typ člověka jako tzv. bílého koně. Jana Lorencová s ním natočila jeho příběh v době, kdy se vrátil z Kyrgyzstánu, kam ho jeho bossové vyvezli poté, co jim posloužil. Několikrát ji během natáčení prosil, aby mu v případě, že by se něco stalo, pomohla. Měl nejspíš zkraje na mysli ztrátu zaměstnání. Ta následovala ihned po odvysílání reportáže o něm. Pak přišel o byt a nějakou dobu se vyskytoval v Praze spolu se ženou a dvěma malými dětmi. Od té doby není jasné, co s ním je. Jeho děti jsou v Klokánku v Praze a jeho žena žije v nouzové ubytovně v Praze. Jana Lorencová má pocit, že tohoto člověka vystavila jako terč. Ještě před tím, než zmizel, volali jí on i jeho žena, že mají strach, aby o nich nemluvila... a ona to podcenila.

Třináctou komnatou Jany Lorencové je rozpor novináře, kterému se v nové terminologii říká investigativec: kam až může pátrat, zkoumat, šťourat a odhalovat, a kdy nastává čas k rozvaze a ohleduplnosti? Nepřináší taková novinářská práce víc škody než užitku? Co je přednější - profesní úspěch, nebo lidský přístup?