Matka Yvetty Blanarovičové je srbochorvatského původu. Yvetta po ní zdědila snědou pleť, tmavé vlasy a oči. Tatínek a bratři měli zelené oči a oříškově hnědé vlasy. Yvetta byla mnohem tmavší, v dětství ji občas pokládali za cikánku. Byla odlišná, navíc už v jedenácti letech natočila první film, účastnil se recitačních a pěveckých soutěží.
Otec v rodině nefingoval, máma jako zdravotní sestra byla pořád v práci a o Yvettu se hodně starali starší bratři. Zvlášť dobře si rozuměla s Karolem, který byl o dva roky starší než ona.
Karol se věnoval parašutismu a to se mu, bohužel, stalo osudným. Když mu bylo sedmnáct, zabil se při seskoku, když se mu neotevřel padák. Otec nepřišel ani na pohřeb, druhý bratr byl v té době na vojně. Tragická událost poznamenala Yvettin život, cítila se na tu bolest sama, zároveò měla strach o mámu.
Yvetta pak odešla na konzervatoř do Prahy, i když stýskalo se jí po mamince a po Slovensku. Už ve třetím ročníku školy začala hrát v Realistickém a později v Národním divadle. Dušan Klein ji obsadil do filmu "Kdo se bojí, utíká", Zdeněk Troška do snímku "O princezně Jasněnce a létajícím ševci".
Yvetta si vzala za muže Pavla Tomana z Černého divadla, narodil se jim syn Matyáš, po pár letech se rozvedli, ale zůstali přátelé. Yvetta hledala nový vztah, nemohla se vyrovnat s absencí otce, s kterým se mezitím úplně přestala stýkat. Žila s mladším mužem, muzikantem, ale rozešli se. Zdá se, že ten pravý vztah stále hledá.
Druhý bratr odešel do cizineckých legií. Když se vrátil, onemocněl rakovinou a zemřel.
O dva roky později přišel Yvettě mail od nevlastní sestry Saši z otcova druhého manželství, že otec je vážně nemocný a umírá v nemocnici. Ještě ho se sestrou zastihly živého a mluvily s ním. Druhý den zemřel. Od té doby se Yvetta a její maminka se Sašou začaly stýkat. Yvetta říká, že jí odešel otec a bratři a vrátila se jí sestra.
Průvodkyní pořadem je moderátorka Šárka Kubelková.