Robert Vano je světoznámý fotograf, který se dokázal vypracovat od nuly ve Spojených státech, kam ho v podstatě dovedla náhoda a nechuť sloužit vlasti v rámci základní vojenské služby v bývalé Československé socialistické republice. Jeho emigrace mu přinesla nejen slávu, ale v začátcích těžké chvíle a objevení sama sebe.
Robert se narodil na Slovensku v Nových Zámcích v katolické rodině. Odešel studovat do Bratislavy, kde se začal stýkat s herci, tanečníky, zpěváky a "přičichl" k uměleckému světu.
Bohužel se blížil věk, kdy měl odejít na vojnu a to zřejmě rozhodlo. Citlivý Robert správně tušil, že vojenskou šikanu by nezvládl a společně s kamarádem a kamarádkou se rozhodli, že emigrují. Plán byl naoko jednoduchý. Trojice tajně přejde přes "čáru" do Jugoslávie, pak do Itálie a dál se uvidí. Ovšem sedmnáctileté děti si dost dobře nedokázaly představit, co je čeká, i když měly známé v Jugoslávii. Štěstí však stálo při nich a nakonec se Robert dostal do vysněné Ameriky.
Začátky nebyly jednoduché, tak jako u většiny emigrantů. V kapse pár dolarů a nikde nikdo. Robert prošel obdobím, kdy dělal všechny možné podřadné práce. A zase štěstí stálo při něm, když se dostal do kadeřnického salonu a začal mýt hlavy zhýčkaným zákaznicím. Od mytí vlasů se postupně dostal ke kadeřnické práci a zdálo se, že jeho život nabírá ten správný směr.
Ovšem být v New Yorku také znamenalo zkusit všechno možné. Takže nastalo období mejdanů, drogových výletů mimo realitu a objevení vlastní homosexuality. A právě komunita bohémských umělců, hereckých hvězd a homosexuálních mladíků, kteří se točili kolem světa módy, posunula Roberta zase o krůček dál. Pro fotografy, kteří fotili modelky na titulní stránky módních časopisů česal a líčil tváře, které z těchto obálek shlížely a stávaly se tak ikonami světových mol. Robert ale nechtěl jen líčit a vykonávat příkazy. Chtěl to sám zkusit a po celkem trnité cestě se to povedlo. Zařadil se po bok slavných fotografů, kteří fotili v New Yorku, Paříži, Londýně a Miláně, ve světových centrech módy.
Pak přišel rok 1989 a možnost vrátit se zpátky do Československa.
Po návratu Robert zůstal v Praze a na Slovensko se už nevrátil. Maminku, která se těšila na shledání s ním, viděl jen občas. Před Sametovou revolucí ji viděl jen jednou, když přijela s dcerou a Robertovou sestrou do bývalé Jugoslávie, kde se mohli společně setkat.
V roce 2007 Robertova maminka zemřela, byla u ní diagnostikována Alzheimerova choroba. Zemřela v podstatě sama, i když Robert stále mluví o tom, že svou matku velmi miloval.
Ale také si uvědomuje svou sobeckost a zřejmě ho trápí představa, že zemře sám, bez někoho blízkého.
Třináctou komnatou Roberta Vana je nejen zkušenost emigrace a s ní spojené období začátků života v USA, ale také uvědomění si odlišné sexuální orientace, opojení drogami a vztah k matce. V neposlední řadě osamění na konci života doprovázené obavou z nedostatku práce.
Průvodkyní životním příběhem slavného fotografa je redaktorka Jindra Horská.