Jan Pohan ztvárnil desítky filmových rolí, většinou vedlejších. Nejvíce se uplatnil v dabingu. Děti znají jeho příjemný hluboký hlas z australského seriálu Skippy, kde daboval správce národního parku, tatínka malého hlavního hrdiny. Dospělí si ho mohou pamatovat z kriminálek, kde namlouval komisaře Navarra či Matlocka.

Osud si s ním pohrál jako s málokým. Jan Pohan se původně jmenoval úplně jinak. Narodil se jako Kurt Jüstl (7. 12. 1930 v Karlových Varech), nejmladší dítě z poměrně rozvětvené rodiny. Jeho otec, obchodník, byl čistokrevný Němec, matka napůl Angličanka, napůl Češka. Rodina Jüstlů se v roce 1933 přestěhovala z Varů do Prahy. Pak se stala tragédie, o které tehdy tříletý Kurt dodnes mnoho neví. Tatínek zastřelil maminku a potom obrátil zbraò proti sobě. Zůstali po nich čtyři nezaopatření sirotci. Bratr Bedřich nakonec vyrostl v Německu, protože se se svými pěstouny nevyhnul odsunu. Sestra Markéta se dostala na Moravu a po válce bohužel zemřela. Druhá sestra Marie dnes žije také v Německu. Nejmladší Kurt zůstal ve starém sirotčinci pod pražským Petřínem a v roce 1935 ho adoptoval podplukovník František Pohan. Rodiče neměli na chlapce čas a Kurt přilnul k babičce, což byla asi jediná osoba v dětství, ke které si mohl vytvořit hlubší city.

Podplukovník František Pohan byl souzen říšským soudem v roce 1943 v Berlíně. Jako svědek u soudu stál voják v uniformě SS Fritz Jürstl. Byl to bratr Kurta - Jana Pohana - který se chtěl revanšovat za to, že Kurt (Jan Pohan) našel u podplukovníka v Praze nový domov. Stál na straně obhajoby a argumentoval tím, že se československý podplukovník ujal v Praze poloněmeckého dítěte. Podplukovník František Pohan dostal "pouze" doživotní trest. A v návaznosti na soud v Berlíně bylo určeno toto: Když je mladý Pohan poloněmecké dítě, tak z něj uděláme celoněmecké! Třináctiletý chlapec putoval do dětského domova pro německé děti soustředěné z celého Německa. Tam mu nadávali do "českých sviní", zatímco po válce, když se vrátil k adoptivním rodičům, mu byl vyčítán německý původ. V roce 1945 jsem se definitivně stal Janem Pohanem. Herec je vlastně dvěma postavami v jedné: Kurtem a o patnáct let mladším Janem.

Na vojně v Litoměřicích se Jan Pohan dostal k divadlu. "V civilu jsem napřed hrál ve Vesnickém divadle a v roce 1960 mě angažovali na Barrandov. Oženil se, narodil se mu syn. Manželství se ale po čase rozpadlo," vzpomíná herec. Druhá manželka byla letuška a měli spolu dceru Kateřinu. Když byly holčičce tři roky, zabila se žena v letadle, které spadlo v Kanadě. Jan Pohan zůstal na výchovu dcery sám.

Jan Pohan se dnes přes všechny životní peripetie cítí docela šťastný, i když by asi byl někým úplně jiným, kdyby s ním osud tak nezamával. Nejraději pobývá na své chalupě na Šumavě. V životě lituje nejvíce toho, že si nezahrál v divadle a nedostal hlavní role i v jiném oboru, než je dabing. Průvodcem jeho složitým životním příběhem je Aleš Cibulka.