Tentokrát se podíváme do velice unikátní třinácté komnaty. Dá nám do ní nahlédnout nejstarší žijící česká herečka Zita Kabátová. Narodila se 1913 na Malé Straně, kde prožila válečné dětství a takřka idylické prvorepublikové mládí. Hrála ve více než 60 filmech, poprvé to bylo v roce 1936 ve filmu Václava Kubáska Světlo jeho očí, k nejznámějším patří Slavínského film Muži nestárnou nebo Svitákův Přednosta stanice, kde si zahrála po boku Vlasty Buriana. Své poslední role dostala ve filmech Želary Ondřeje Trojana a Babí léto Vladimíra Michálka.

Na jaře oslavila pětadevadesáté narozeniny a jak sama říká, byla svědkem všech podstatných událostí moderních dějin. Prožila dvě světové války, zažila začátek filmu, rozhlasu i televize a všechny československé a české prezidenty...

I když ji komplikovaná zlomenina odvedla z domova do léčebny pro dlouhodobě nemocné, vůbec si nestěžuje. Přijímá návštěvy, čte bez brýlí, luští křížovky a pilně pracuje na svých knihách. Už vyšly tři, čtvrtá je v tisku a do své stovky, kterou slíbila svému jedinému synovi, jich má v plánu ještě několik.

Snažila se nikdy neztrácet optimismus, ale nepopírá, že někdy to pro ni bylo hodně těžké, protože osud ji často nešetřil a na jejím stromu života uzrálo několik hodně trpkých plodů.

Když jí bylo osmnáct, zemřela jí maminka. Kvůli rolím ve dvou filmech, které společnost Pragfilm natočila během okupace v němčině, nesměla čtvrt století před filmovou kameru. Svou životní lásku, olympionika Jiřího Zavřela, si mohla vzít až poté, co se vrátil po deseti letech z jáchymovského lágru. Byla jí znárodněna a odebrána vila, kterou pro rodinu postavil tatínek a kde byli všichni velmi šťastní. Když bylo jejich synovi, který se jí narodil ve čtyřiačtyřiceti, dvanáct, emigroval Jiří Zavřel do Ameriky, kde velmi brzy zemřel. Její syn Jiří také odešel do Ameriky, když bylo jeho prvorozenému synovi dvanáct, jakoby zopakoval čin svého otce. I když jejími láskami byli muži zvučných jmen - Jára Pospíšil, Franta Juhan, Franta Paul, František Kožík, přesto žila většinu života sama.

Ale ji nic z toho nesrazilo na kolena, vždycky se uměla nadechnout a jít dál. To ostatně dělá i dnes, i když místo nohou jí slouží kolečkové křeslo.

Průvodkyní její 13. komnatou je redaktorka Marie Formáčková, autorka knihy o jejím životním příběhu "Lásky a lidé z mého života".