Richard a Vladimír Tesaříkovi vyrůstali v rodině generálmajora, který získal ve druhé světové válce celou řadu medailí včetně řádu Hrdiny Sovětského svazu. Jejich maminka v armádě sloužila také a tam se také s otcem seznámili.

Richard, o dva roky starší než Vladimír, byl se svým bratrem spojen hlubokým až osudovým vztahem. Vladimír však před několika lety tragicky zemřel.

Generálmajor Tesařík se vrátil z druhé světové války s osmnácti řády a vyznamenáními a jedním okem. V padesátých letech, kdy se v ČSSR budoval komunismus, zůstal Tesařík u armády, ale protože to byl rázný a přímý člověk, kritizoval poměry, které v ní vládly. Mluvil otevřeně a leckdy se na to posiloval alkoholem. Soudruhům byl trnem v oku. Perzekuce, kterou proti němu vyvíjeli, nebyla zřejmá, protože byl tak vysoce vyznamenán, že si to netroufli. Nakonec ho přesto téměř na rok uvěznili za čin, který nespáchal. Později ho poslali do vynuceného důchodu. Přispělo k tomu i jeho nemírné pití. Otec zemřel v jednapadesáti letech jako zlomený člověk. Maminka nedokázala bez něj žít a až do své smrti trpěla těžkými depresemi.

Rodiče se nedožili doby, kdy se z jejich synů stali známí hudebníci.

Oba bratři k sobě měli velmi blízko. V roce 2003 Vladimír upadl na kole a na následky zranění hlavy později v nemocnici zemřel. Odchodem Vladimíra se pro Richarda zhroutil celý svět.

Třináctou komnatou Richarda Tesaříka a jeho rodiny provází redaktorka Radka Červinková.