Páter František Lízna, spolužák Václava Malého, nemohl před listopadem 1989 pracovat jako kněz. Pocházel z komunisty pronásledované rodiny, podepsal Chartu 77.

Při své první mši obešel v kostele všechny přítomné estébáky a žehnal jim: "Ve jménu svatého Ignáce z Loyoly a na přímluvu Marie Panny ať se z tebe stane bojovník pro Krista!" To bylo poprvé a naposledy; od té doby už ho žádnou mši nikde nenechali sloužit.

Z toho je vidět, že byl vždy nekonformní a měl smysl pro humor, i když byl opakovaně uvězněný, musel pracovat jako ošetřovatel žen s roztroušenou sklerózou atd. Veřejně mohl povolání kněze vykonávat až po roce 1989. Po listopadu pracoval také jako vězeòský duchovní, zaměřuje se na pastoraci Romů a bezdomovců.

Jednoho dne četl knihu Paula Coelho o poutní cestě do Santiaga de Compostela a sám se na takovouto cestu vydal. Po návratu zjistil, že má zhoubný nádor s metastázemi v kostech v neoperovatelném stádiu. Přesto se vydal pěšky na další pouť, ačkoliv lékaři ho zrazovali, že nesmí chodit. Na svých poutích došel také do Říma a na Ukrajinu a celkově ušel přes 7000 km. Navzdory všem prognózám se z rakoviny vyléčil, což mnoho lidí považuje za zázrak.