Miroslava Němcová vystudovala Střední zemědělskou a technickou školu. Pracovala v Českém statistickém úřadu, začátkem devadesátých let založila vlastní knihkupectví ve Žïáru nad Sázavou. V roce 1998 vstoupila do vysoké politiky jako místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS. V současnosti je předsedkyní Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Hovoří třemi jazyky. Domů do Žïáru nad Sázavou jezdí zhruba jednou za deset dní, víc jí její funkce a práce nedovolí. Syn Pavel je lékařem. Má vnučku a vnuka. Bydlí v malé "bytovce" se svým manželem Vladimírem, s kterým je od osmnácti let a nedá na něj dopustit.
V roce 1988 onemocněla rakovinou. Byla to doba, kdy se s pacienty příliš nehovořilo, a zvláště ne o rakovině. Medicína nebyla v léčení tohoto onemocnění tak daleko jako dnes.
Strach byl hlavní, co si Miroslava Němcová pamatuje. Nevěděla, co se bude dít, co ji čeká. Byla to strašná nejistota.
"Tehdy jsem se rozhodla, že umřu, přestala jsem jíst a vím, že to byl moment, kdy se mi zlomila psychika," říká Miroslava Němcová dnes. "Bylo mi šestatřicet let, synovi bylo osmnáct, studoval gymnázium a já jsem byla zlomená, že ani jeho už nestihnu dovést do života..."
Mirku Němcovou zachránila listopadová revoluce, v jejím případě podnikání a obrovské pracovní nasazení v knihkupectví, které si otevřela a později angažovaní v politice. Prostě práce. Je přesvědčená, že hlavní význam při léčení měla psychika a to, že neměla čas tu nemoc řešit. Vrátila invalidní důchod, vrhla se do podnikání, vrhla se do politiky a vrátila se naplno do života. O nemoci přestala přemýšlet. JSEM ZDRAVÝ ČLOVÌK - to je věta, která jí pomohla zapomenout na nemoc i na strach z další recidivy.
Průvodkyní její 13. komnatou je redaktorka Markéta Dobiášová.