Bohatý životní příběh herce, dabéra, pro kterého byl 17. listopad 1989 velkým životním zlomem. V tu chvíli přestal pobíhat po jevišti, sedl si za stůl a začal bojovat za práva českých gayů a leseb. V tomto dvacetiletém boji pomohl mnoha a mnoha lidem, sledoval mnoho životních příběhů a výrazně u nás otevřel tuhle 13. komnatu společnosti. Jeho boj skončil vítězstvím - zákon o registrovaném partnerství byl schválen. Dalo by se však říct, že kromě vítězství skončil i porážkou: zaplatil za to samotou a velkou obezitou, se kterou teï bojuje.

Možná i proto, že je nejznámějším českým gayem, skončil sám. Celý život hledal muže, asi i proto, že ho nikdy neměl doma. Tatínka viděl jen pár vteřin jednou na schodech a znal ho jen v podobě stokoruny, která pravidelně chodila jemu a mamince domů. Tatínek se pro něj rovnala právě tato stokoruna, nic víc. Když mu maminka zemřela, nezůstal mu nikdo, žádný příbuzný, nikdo blízký. Jen onen boj za práva gayů a jídlo... Mimochodem právě maminka ho podporovala a také mu pomohla onen zákon prosadit. Zkrátka: tak trochu se nestaral o sebe, ale o ty druhé, což mu přineslo obezitu a osamocení v osobním životě. Po ztrátě maminky, jediného člověka, který ho opravdu miloval, je vlastně sám. Nikoliv však nešťastný.

Životním příběhem Jiřího Hromady provází redaktor Martin Moravec.