13. komnata primabaleríny Barbory Kohoutkové (1978) je příběhem o neuvěřitelné pracovitosti, houževnatosti a lásce k baletu. Barbora Kohoutková patří v současnosti k našim nejznámějším baletkám, ale je známější víc ve světě, než ve své vlasti. Zatímco tančila na největších světových jevištích, české publikum vidělo její tanec zřídka.

Byla talentovaná od dětství, na chodbách pražské konzervatoře visí její diplomy, během konzervatoře získala medaile na sedmi prestižních soutěžích, v New Yorku - získala Grand Prix, která předchozích dvanáct let nebyla nikomu udělena. Vyhrála 1. cenu na baletní soutěži v Helsinkách a šéf tamního souboru jí nabídl sólovou smlouvu - bylo jí šestnáct let. V sedmnácti letech se stala sólistkou světového souboru - kariéra velké hvězdy mohla začít!

Pouhé tři měsíce po nástupu do divadla přišel první úraz - pád ze zvedačky, vinou tanečního partnera. Byl to první úraz, ale zdaleka ne poslední, a když se po nějaké době, během které stále tančila, její zdravotní stav zhoršil, byly už nutné operace. Rekonvalescence zabrala půldruhého roku. Barboře bylo dvacet let a díky neuvěřitelné vůli a dřině se vrátila na baletní prkna, která znamenají svět. Ale následoval, opět vinou partnera, další pád na zem a další léčení. K novým úrazům se postupně přidávaly komplikace ze starých zranění. Barbora se ale znovu a znovu trpělivě vracela na světová jeviště k dalším krásným rolím.

Během své patnáctileté baletní kariéry absolvovala Barbora Kohoutková celkem osm lehčích ale i vážnějších operací. Život bez baletu si však nedovedla představit, léčila se a stále se vracela na jeviště. V roce 2010, ve 32 letech, se vrátila do Prahy, byla smířená s tím, že skončí baletní kariéru. Založila v centru Prahy studio Art of Movement a stala se instruktorkou cvičení Gyrotonic a Gyrokinesis, na které má jediná v České republice licenci a které nenásilnou formou podporuje a léčí fyzično i duchovno člověka. Tady Barbora čerpala ze svých bohatých zkušeností a schopností pracovat s pohybem a samotným tělem.

Dnes, na podzim roku 2011, díky své houževnatosti a této léčebné metodě se Barbora opět, po roční pauze, vrací na taneční podia a do divadel - nejdříve do helsinského divadla a na konci října, v baletu Oněgin, i do pražského Národního divadla.

Když se ale tato půvabná subtilní primabelarína ohlédne zpět, říká pokorně: "Ty úrazy a nemoci jsem si zavinila sama - vždycky jsem tančila moc nadoraz!"

Průvodkyní její 13. komnatou je Markéta Dobiášová.