Skladatel a zpěvák Richard Pachman žil až do 18. srpna 2000 obyčejný muzikantský život. Koncerty, cesty, nahrávání... Ten horký srpnový den 18. srpen má nesmazatelně zapsaný v paměti. Vrací se mu dodnes. Vyrazil na víkend ke kamarádům. Snídani zakončil nezvykle zavináči, dostal po nich žízeò. Přátelé mezitím odešli ven a v lednici nebylo nic, na křesle si ale všiml igelitky s Dobrou vodou. Napil se a jeho život se navždycky změnil. Kamarádi ho odvezli do blízké nemocnice, to už nemohl mluvit. Následoval převoz záchrankou do Prahy. Propadal se do bezvědomí a znovu probíral. Chemický rozbor ukázal, že vypil louh. Dva týdny přežíval na infuzích. Čekalo se, jestli vydrží. Po dvou měsících nemocnici opustil o deset kilo lehčí. Následovaly měsíce pomalého polykání kašovité stravy. Třikrát týdně dojížděl na Bulovku na roztahování jícnu. Koncertovat sice nemohl, pracoval ale doma. Chystal premiéru svého muzikálu Babička. Pokyny vydával ještě z nemocničního lůžka. Čtyři dny před premiérou se mu při dilataci jícen protrhnul. Na revers se vydal na premiéru. Pak se jícen kvůli jizvám z poleptání definitivně uzavřel. Což znamená, že nejedl, ani nepil. Všechno se zastavilo v krku a nešlo dál do žaludku. Život mu zachránil soused lékař, který ho odvezl do Motola. Druhý den mu voperovali hadičku do břicha, kterou se měl rozmixovanou stravou krmit. V Motole mu profesor Pafko nastínil dvě možnosti. Buï žít celý život s hadičkou v břiše anebo podstoupit náročnou operaci, která může výrazně zvýšit kvalitu jeho života. Z tlustého střeva by mu vytvořil nový jícen. Zmínil i rizika, jaká takový zákrok má. Například ztráta hlasu... Navenek se tvářil, že všechno bere s humorem. O to, co prožíval uvnitř, věděli jen nejbližší. Operace dopadla dobře, následky po tak vážném úrazu ale zůstaly. Richard otevřeně přiznává, jak ho úraz změnil. Jak zásadně se proměnil jeho postoj k životu i ke smrti. Jak si váží každého dne. A každého doušku kávy...