První zatěžkávací zkouška osudu čekala na Vladimíra už ve třech letech, kdy se mu na motorce zabil tatínek. O tom, že ho nevychovával vlastní otec, ale otčím, se ale dozvěděl až ve věku nejcitlivějším: v pubertě. A když začal pátrat dál, od příbuzných zjistil, že před dovršením třiceti let tragicky zahynuli i jeho dědeček a pradědeček. Ani jeho přátelé a dlouholetí kolegové nevědí moc o tom, co Vladimír prožíval. O svých trápeních totiž nemluví. Přestože působí jako extrovert, je spíš uzavřený a problémy si nechává pro sebe. A rozdává raději úsměvy než smutek.

První bavičská vystoupení měl už jako dítě, odměnou mu tehdy byly pamlsky. Možnost vyvolat na tváři lidí kolem úsměv ho natolik nadchla, že se tímhle směrem vydal i v dospělosti. A neodradily ho ani další těžké chvíle. Bál se rodinné kletby, takže žil „zrychleně“, jak sám říká. Svým démonům chodil zásadně naproti, ale když v devětadvaceti letech poprvé sedl na motorku, měl vážnou havárii. Uzdravil se a teprve potom začala herci a zpěvákovi z Mostu jeho „celorepubliková“ kariéra. Bere to tak, že dostal šanci na nový život.

Prošel vleklým rozvodem a přišel o možnost být každý den s dětmi, které velmi miluje. Dnes syn Vláïa žije u něj v Praze, dcera Renáta u manželky v Mostě. Před rokem se znovu oženil a s humorem sobě vlastním tvrdí, že si pořídil na stará kolena ošetřovatelku: jeho žena Míša je totiž podstatně mladší. A Vladimír stále jezdí po celé republice a baví diváky při svých představeních jako herec, zpěvák, imitátor a moderátor v jedné osobě…

Příběhem baviče, který se snaží co nejlépe využít své druhé šance na život, provede novinářka Blanka Kubíková.
Přehrát video