Pětatřicetiletý Josef Karas je zvyklý se s životem prát. Zažil úmrtí bratra ve svém dětství, emigraci s rodiči do Kanady a především velké zklamání na cestě za životním cílem – přes letitou dřinu a úspěchy ve sportovní kariéře se mu nepodařilo zúčastnit se vysněné olympiády v Pekingu. Toto zklamání mu nedokázal vynahradit ani úspěch v soutěži Mr. World v Koreji v roce 2010, kde se umístil jako druhý nejkrásnější muž světa.

Se sportem začínal ve třinácti, dokázal se prosadit jako desetibojař mezinárodní úrovně, pak ale přišla krize: slibnou sportovní kariéru musel ukončit ze dne na den. Vyhřezlá ploténka znamenala konec všech sportovních ambicí, veškerého sportovního uplatnění. Místo příprav na olympiádu nastalo období beznaděje a otázek, co dál. Navíc v den, kdy olympiáda začínala, dostal zprávu, že v Kanadě umírá jeho maminka na rakovinu. Odjel za ní, aby se o ni mohl starat. To, že mohl se svou maminkou prožít tři poslední měsíce jejího života, považuje za to nejlepší, co ho v životě mohlo potkat. Dnes už smutek nad ztracenou olympiádou necítí, i když stále není rozhodnutý, jaký nový cíl ve svém životě nastolí.