Život Olgy Štěpánové, pěvkyně, klavíristky a učitelky hudby, by mohl být podkladem pro nejeden dramatický film. Olga by jej však nikdy nespatřila. Je totiž nevidomá. Narodila se roku 1949 v Moravské Ostravě jako silně krátkozraká. Do první třídy šla se čtyřiadvaceti dioptriemi. Nějakou dobu chodila do běžné školy, později přešla na internátní školu pro děti s vadami zraku. Díky mimořádnému talentu ji přijali na ostravskou konzervatoř. V době studií prodělala sedm operací očí. Stala se profesorkou na konzervatoři, studovala na HAMU klavír a sólový zpěv. Vdala se za kolegu a narodila se jí dcera. Ve třiceti letech se po úplné ztrátě zraku rozhodla pro dráhu koncertní pěvkyně a zařadila se mezi významné osobnosti české klasické koncertní scény. Nahrála pět profilových kompletů písní romantické epochy, jež se stala její interpretační doménou. Současně působila jako hudební pedagog. Potýkala se s nezájmem agentur nejen kvůli svému hendikepu, ale i proto, že nebyla politicky přizpůsobivá. Musela se sama tvrdě snažit o uplatnění, neboť už na konzervatoři slýchala: „Socialistická společnost nepotřebuje slepé pěvce.“ V určitém životním období ji stálý boj s překážkami přivedl do deprese. Díky životnímu tréninku se z ní dokázala dostat. Kariéru ukončila úspěšným koncertem sólovým recitálem v rámci Pražského jara, odstěhovala se na chalupu a pod pseudonymem Anna Markowitz napsala a vydala několik knih. Dnes obdivuhodně pracuje s počítačem, učí se po skypu anglicky a žije ve spokojeném partnerství opět v Praze. Je pyšná na svou dceru, úspěšnou violoncellistku, žijící v Německu, i na svou vnučku Sáru.