Jakub Ludvík je už přes dvacet let pro některé nejlepším fotografem pronikajícím do duší portrétovaných osobností a foto od něj považují za potvrzení svého výjimečného statusu. Pro jiné je módně obratným řemeslníkem povrchního světa celebrit, ve kterém se stejně obratně pohybuje. Málokdo ale ví, že pod suverénní tváří profesně úspěšného a životně nenasytného hedonisty se skrývá hluboká a dosud tajená jizva, pocházející z dětství. Tragicky bolestná a pro dětské vnímání nepochopitelná ztráta matky ovlivòuje stále Jakubův život, nedokáže ji vytěsnit.

Jako jediné dítě byl matčinou největší láskou, pečovala o něj, věnovala se mu. Byla krásná, oblíbená, měla spoustu kamarádek. Maminčin osudový okamžik je pro Jakuba dodnes zastřen nejasností – bezprostředně u ní nebyl a pro zbývající členy rodiny se stal na dlouhá léta jakýmsi tabu. Matku našel otec doma ve Slezské ulici ve vaně v bezvědomí, zůstala nějakou dobu bez přísunu kyslíku. Blízcí nechtěli malého Jakuba zatěžovat tíživými podrobnostmi, ale šlo o nešťastnou tragédii: matka se ráda dlouho koupala v horké vodě a kvůli špatnému odvodu zplodin a zhasnutí plamínku v karmě tentokrát došlo k otravě kysličníkem uhelnatým. Pobyla dlouho v bezvědomí v nemocnici a bojovala o život, ale už se nikdy nevrátila do normálního života. Pro devítiletého Jakuba začalo trauma, matka byla v jeho očích takřka dítě a lékaři nedávali naději na zlepšení jejího stavu. Otec se trápil, ale musel se celodenně starat o syna, postupně se vzdal práce v úřadu a začal učit. Citové a duševní zmatky řešil malý Jakub únikem ke sportu. Neučil se, otci vzdoroval. Dlouho mu trvalo, než pochopil, že za tragédii nemůže nikoho vinit. Smiřoval se s životní křivdou i s novou životní partnerkou svého otce. Od svých 17 let žije samostatně.

Nakonec otec dal syna na učební obor fotograf. Ačkoli tahle profese Jakuba nebavila, časem zjistil, že fotografování mu jde. A pak přišly první pochvaly, potěšení z práce, zakázky. Uvědomil si, že někoho jeho práce i on sám zajímá. V tu chvíli začal mít obor rád, získával přátele, kontakty, pocit, že se z něj stává osobnost.
Jakubova cesta vzhůru byla strmá a rychlá. Z komunálního fotografa předurčeného k focení do pasů a občanek se stává nejvyhledávanějším portrétistou českých kulturních, politických a sportovních celebrit. Profesně už nemá kam stoupat, dávné spory s otcem urovnali. Dnes se o svého dvaaosmdesátiletého otce, jedinou blízkou duši, stará a v domku za Prahou ho pravidelně navštěvuje. Je tedy konečně šťastný? Za co chce vyměnit zběsilý způsob života plný večírků a pozlátek? A je toho vůbec schopen?