Šestatřicetiletá mezzosopranistka Andrea Kalivodová, „Česká Carmen“, jak ji nazývají operní znalci, odmala zpívala, pokračovala v ZUŠ a na konzervatoři v Brně. Ve dvaceti letech odešla z rodné Moravy do Prahy a vystudovala hudební fakultu AMU. Operní scény i koncertní jeviště jí otevřely dveře, vítězila v řadě mezinárodních pěveckých soutěží, postupně se jí plnily sny. V současné době působí jako sólistka pražského Národního divadla, věnuje se koncertní činnosti, vystupuje po celé Evropě i Americe, v Japonsku i jinde.

Přes své mládí se již několikrát ocitla v ohrožení života.V patnácti letech, když začínala studovat na konzervatoři, srazil Andreu při jízdě na kole motocykl. Způsobil jí otevřenou zlomeninu nohy, zranění na hlavě a těžký otřes mozku.

Na jevišti i v životě žila láskou, stejně jako její Carmen, a jako této postavě i jí šlo o život. Právě studovala roli v Sedláku kavalírovi, když jí lékaři v hlavě objevili nádor, který bylo velmi riskantní vyjmout. Podstoupila operaci, rozešla se s přítelem, zvládla premiéru, dál pracovala na různých projektech a prožívala stres z bulvárních pomluv i odsouzení za akt na titulní straně svého CD. Nikomu z kolegů neřekla, co prožívá. Je bojovnice, navenek působí silně a optimisticky. Ale uvnitř je zranitelná a všechno si bere.

Letos v únoru se zhroutila a na pět dní upadla do bezvědomí. Diagnostikovali jí kolaps z vyhoření. Odjela na Moravu a vše, co ji dosud zaměstnávalo, na měsíc zrušila. V klidu zase nacházela samu sebe a našla jiného člověka než dřív. Opět se postavila na startovní čáru. „Ta nemoc mě musela potkat!“, říká. Teï je na mně, jak s tou zkušeností naložím. Těší se na nové projekty a na svou osudovou roli Carmen, má nového partnera. Snaží se přispět k větší informovanosti o onemocnění, které zažila na vlastní kůži. Pomáhá lidem, kteří trpí plicní arteriální hypertenzí, onemocnění s fatálními následky. Angažuje se pro sdružení ONKOMAJÁK a Cerebrum.