Milanův otec bojoval za války v Anglii jako letec, což se později podepsalo na jeho dalším životě. Byl vyhozen z armády, protože odmítl vstoupit do KSČ a pracoval pak jako pomocný dělník v Armabetonu. Pro Milana byl vzor! Maminku vnímal jako "podřízenou otce", její výchovu nebral vážně. Plnila mu všechna přání, rozmazlovaly ho i teta s babičkou. Tady někde vznikl Milanův pokřivený vztah k ženám, pocit, že jsou míò než muži, mají se jen starat a uklízet a on si může dovolit všechno...

Když se oženil, vzal si vlastně "svou maminku", zacházel s manželkou Míšou stejně, jako to kdysi vnímal ve své rodině. Byl nevěrný, ubližoval. Poslední kapkou byla situace, kdy čekal dítě s manželkou i milenkou! Následoval rozvod, přišel o dům, zázemí - pozdě si uvědomil, co ztrácí. Stres mu způsobil i vážné zdravotní problémy.

Přesto stejně přistoupil i k druhému manželství, bral svou ženu jako majetek, servis pro sebe, i když tentokrát vsadil na věrnost. Manželka to vydržela 10 let. A neuspěl ani v dalším vztahu.

Do velkých psychických problémů ho posléze dostalo partnerství se ženou, která naopak podváděla jeho a dokonce se ho snažila připravit o podíl na bytu. Ptal se sám sebe i odborníků, kde dělá chybu, jak se má k ženám chovat? Ať je věrný nebo nevěrný, ať si dělá, co chce nebo jim pomáhá - vždycky je to špatně!

Odpověï našel nedávno, když se vrátil k poslední lásce - Heleně. V 67 letech pochopil, že nemůže ženu brát jen jako sexuální a podřízený objekt, ale že by měl vnímat i její názory, naslouchat a chovat se jinak. Že ho může žena motivovat - díky ní začal malovat, jezdit na lyžích, psát, věnovat se charitě...

Příběhem úspěšného zpěváka, který se dlouho učil schopnosti být opravdovým životním partnerem, provází Šárka Volemanová.