Ivo Toman se narodil s neléčitelnou neuropsychologickou poruchou, tzv. Touretteovým syndromem, který se projevuje pohybovými i auditivními tiky, např. křivením se, funěním a chrochtáním. Jeho pozice mezi stejně starými dětmi byla velmi složitá, byl zamindrákovaný a neúspěšný. Zdravotní stav ještě zhoršila meningitida, kterou prodělal v šesti letech. Od dětství byl také hodně nesnášenlivý. Své snížené sebevědomí si dodával tím, že se snažil působit přehnaně sebejistě. Navíc je dysgrafik. Neumí čitelně psát, sám po sobě často nepřečte to, co napsal. Učitelka ho posílala do zvláštní školy. Naštěstí se jí to nepovedlo. Psychickou podporu a motivaci našel Ivo u starého pedagoga se znalostí psychologie, který ho začal poprvé před spolužáky chválit za fenomenální paměť. Poznával lidi s podobnými problémy. Učil se svoje postižení pochopit a více se soustředit na vlastní postoje a názory. Jeho prospěch se lepšil. Vystudoval gymnázium a po něm Vysokou školu lesníckou a drevárskou ve Zvolenu. Protože vystudoval obor nábytek, pustil se do „velkého podnikání“ a v Havířově zprivatizoval stolárnu, která se stala největším nezdarem jeho života. Dlužil miliony.
V této dosti těžké době ho kolega seznámil s přímým prodejem. Přes den byl Ivo Toman ve stolárně a večer dělal podomního prodejce, aby měl na výplaty svých zaměstnanců. Nakonec vyhrál přímý prodej. Mezitím se ale už zajímal také o netradiční metody osobního rozvoje jednotlivců a marketing. Zjistil, že marketingové poučky „profesorů“ z Ameriky v našem prostředí moc nefungují. Cítil však, že existují pravidla, která mají obecnou platnost, a že pro úspěch v marketingu je nejdůležitější umění ovlivòovat lidi. V prodeji se mu začalo dařit natolik, že byl osloven, aby školil jiné. Váhal, má přece tiky, dokonce i zvukové. Nakonec ale svolil a začal školit. Úspěch byl fenomenální. Dokázal strhnout publikum