Jan Petránek patří k nejrespektovanějším novinářům u nás. Je velmi vzdělaný i vtipný, má přehled i nadhled, sleduje desítky televizích stanic z celého světa… a hlavně: všichni o něm vědí, že nikdy nekolaboroval s režimem. Odmítl v Indii dělat Rusům vyzvědače, proto přišel o post zahraničního zpravodaje v Indii, „zlobil“ pak i v Moskvě, tam mu tajní vyrazili čtyři zuby a vyštvali ho ze země. V srpnu 1968 vyzýval z rozhlasu sovětské vojáky, ať neposlouchají své velitele, a zpíval hanlivou písničku o Stalinovi, a tak skončil na dlažbě.

Při hledání zaměstnání neuspěl na víc než 50 místech, post kotelníka pak získal na přímluvu a za úplatek 6 tisíc korun. Jeho synové jako děti disidenta nesměli studovat, oba se vyučili zámečníky. Podepsal Chartu 77 a přeložil ji do angličtiny. Přispíval do samizdatových Lidových novin a nevěřil, že se dožije konce vlády komunistů.

V průvanu kotelny, v níž pracoval 18 let, si podlomil zdraví. Po revoluci odmítl post ředitele Československého rozhlasu a nastoupil do Lidových novin. Od roku 1993 je v důchodu, ale neustále píše a vystupuje jako host v rozhlasových i televizních pořadech, v nichž komentuje dění ve světě. Prodělal dvě operace rakoviny. Říká: „Nemít tělo, tak jsem bez problémů.“

Příběhem člověka, kterého ani opakované prohry nedonutily zradit vlastní přesvědčení a ohnout páteř provede Blanka Kubíková.