Polyxena je příslušnicí jednoho z nejznámějších šlechtických rodů u nás, její rodné příjmení bylo Lobkowiczová. Života na rodinném panství si ale užívala jen krátce. Přišla válka a okupanti jim zabavili majetek. Pár let po osvobození udělali to samé komunisté. Polyxena si musela zvyknout na život ve velmi skromných podmínkách a chudobě.

Přála si být lékařkou, školní výsledky by jí studium umožnily, ale v 50. letech jako šlechtična nemohla studovat na vysoké škole. Mohla být jen zdravotní sestrou. Provdala se za Děpolda Czernina, který pracoval jako řidič. Jejich osudy si byly v mnohém podobné. Po svatbě bydleli v malých bytech, několik let dokonce v místech, která rozhodně nenabízela to nejlepší prostředí pro jejich děti.

V šedesátých letech se jim podařilo vycestovat za příbuznými do Švýcarska, srpnové události roku 1968 je zastihly v Rakousku, takže se rozhodli nevrátit se domů. Žili ve Švýcarsku, ale už po roce stesk po rodině a domově zvítězil a vrátili se. Starší syn dodnes rozhodnutí rodičů trochu lituje. Dalších dvacet let žili velmi skromně. Polyxena se starala o děti a manžel se snažil rodinu uživit.

V roce 1989 se začalo blýskat na lepší časy. Po několika letech získali v restituci zpátky rodinný majetek a mohli se vrátit do míst, z nichž pocházeli. Ale bylo by omylem domnívat se, že skončila éra starostí a nastoupily radovánky. Vlastními silami se pustili do postupné obnovy zámku v Dymokurech, kde žijí a starají se i o celé panství. Ale Polyxena si nestěžuje. Na současnost ani na minulost. Její šlechtický původ prozrazuje její noblesní chování, které ji neopustilo ve skromných podmínkách a chová se tak i nyní, kdy se jí vrátilo rodinné jmění. V životě jí pomáhá hluboká víra.

Příběhem ženy, která se z princezny proměnila v Popelku a reprezentuje vlastně celou generaci šlechticů a šlechtičen, které potkal stejný osud, provede Darina Vlková.