Tereza je dcerou spisovatele Pavla Kohouta, disidenta, signatáře Charty 77 a později emigranta. Přestože s ním, spolu se svými staršími dvěma sourozenci, nežila, ovlivnil celý její život. Do čtrnácti let byla apolitická, ale když ji nechtěli přijmout na gymnázium, politický člověk se z ní stal. Ve dvaceti letech podepsala Chartu 77, čímž si definitivně určila svou další cestu. Na vysokou školu jít nemohla, rodina se vlivem perzekucí, výslechů a politického pronásledování stále více rozpadala, starší bratr a sestra odešli také do zahraničí a Tereza zůstala na pražském Smíchově sama s maminkou. Navíc jméno Kohoutová jí komplikovalo život natolik, že mohla pracovat jen jako uklízečka, balička, pošťačka či domovnice.
Disidentská léta ale nebyla jediným složitým obdobím života Terezy Boučkové. Jako východisko z bezútěšné situace, unavená a částečně i vystrašená stálým vyhrožováním ze strany Státní bezpečnosti, v polovině 80. let společně s manželem zvolila odchod do přírody, do domku svých prarodičů v obci Svatý Jan pod Skalou. Chtěli založit rodinu, ale možná vlivem dlouhodobých psychických stresů nebo objektivního zdravotního stavu se jí nedařilo otěhotnět. Na konci 80. let si tedy adoptovali dva chlapce z dětského domova. O dva roky později se jim narodil vlastní syn. Zpočátku všechno fungovalo. Po pár letech se ale dostavily první problémy. Tereza, do té doby zastánkyně adopcí a názoru, že rodiče mohou výchovou výrazně ovlivnit adoptované děti a mohou je úspěšně vyvést do života, poznala na vlastní kůži zásadní trhliny této teorie. S příchodem puberty nastalo pro celou zbylou rodinu doslova peklo. Oba adoptovaní synové, u nichž byla následně diagnostikovaná porucha osobnosti, se začali vymykat výchově, chodu rodiny a jejich neovladatelnost začala ohrožovat její fungování. Drogy, krádeže, trestné činy, soudy. Tereze se začaly hroutit základní hodnoty celého dosavadního života.
Příběhem ženy, jejíž osud předurčilo už příjmení, se kterým se narodila, a kter