David Drahonínský byl normální kluk. Jeho život obrátila vzhůru nohama jedna jediná dubnová noc roku 1999. Večer se vrátil z tréninku taekwonda, utahaný usnul a ráno se probudil na nemocničním lůžku. V noci spadl z balkonu ve třetím patře. Příčina? Náměsíčnost, které do té doby nikdo v rodině nepřipisoval zásadní význam. Poraněná játra a slezina, zlomená ruka, přerušená mícha.

Brzy se musel smířit s tím, že nebude chodit. Přemýšlel o tom, jaký smysl má život na vozíku. Ale v průběhu rehabilitace se rozhodl, že se nenechá položit na lopatky a bude bojovat. Velkou oporou mu byla celá rodina, ale hlavně bratr, který mu pomáhal vracet se zpátky do běžného života. Začal studovat na střední škole - obchodní akademii v Jánských Lázních. Pak vystudoval i školu vysokou, strávil dokonce část studiíí v zahraničí.

Už v Jánských Lázních ale dostal při prezentaci do ruky luk. Střelba z něj se mu zalíbila a začal trénovat. A dařilo se mu. Na paralympijské hry v Aténách se ještě nekvalifikoval, do Pekingu už o čtyři roky později ale jel. Když mu na krk pověsili zlatou medaili, měl pocit, že svůj boj s osudem vyhrál. David pracuje ve Všeobecné zdravotní pojišťovně, sportuje, má velké plány. Snaží se žít mezi zdravými lidmi a co nejvíc stejně jako oni. Jednou by si chtěl také založit rodinu. Už letos ho čeká obhajoba paralympijského vítězství v Londýně.

Příběhem mladého muže, který díky velké bojovnosti doputoval z nemocničního lůžka na ARO až na stupně vítězů, provází Martin Moravec.