Josef už v dětství toužil cestovat a záhy se mezi jeho koníčky zařadilo také psaní. Největším jeho přáním bylo spojit obě lásky a psát o svých výpravách do známých i neznámých končin. Psaní se začal věnovat hned po škole a jak jen to šlo, vyjížděl do světa. Nejprve se pokusil přispívat do časopisů, pak se rozhodl s kamarádem založit vlastní cestovatelský magazín Koktejl. Začátky byly složité, moc se neprodávalo, bylo málo inzerentů a tudíž málo peněz na provoz. Potíže se Josef rozhodl řešit půjčkou mimo bankovní sektor. Nepřemýšlel o možných rizicích, ta se ale brzy projevila. Zejména tvrdé vymáhání dluhu. Josef začal problémy utápět v alkoholu. A k závislosti na něm se přidaly i deprese. Situace nakonec vyústila v kolaps a hospitalizaci.

V nemocnici začal přehodnocovat své priority a rozhodl se na nějakou dobu odjet. Vybral si Indonésii, konkrétně ostrov Siberut, kde žil několik měsíců mezi domorodci. Je přesvědčen, že cesta splnila svůj účel a pomohla mu udělat si pořádek sám v sobě. Nicméně boj s alkoholem za něj nevyhrála. Po návratu se věnoval víc a víc psaní, ale k alkoholu měl pořád hodně blízko a až teprve po dalším kolapsu se podrobil léčbě.

Téměř všechny složité situace, které mu osud nachystal, zvládl, psychických potíží se ale úplně zbavit nedokázal. Je mu jen něco málo přes čtyřicet, přesto se bojí smrti. Nemá k tomu žádný důvod. Je zdravý, mohl by být spokojený. Ale obavy z vlastního konce ho stále svírají. Jeho nejlepší terapií je psaní. V knížkách dokáže popsat své pocity, o kterých v běžném životě mluví jen zřídka.

Příběhem spisovatele, který musí zvládat psychické výkyvy připomínající jízdu nahoru a dolů na horské dráze a naučil se svěřovat papíru, provede Veronika Marková.